ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.787.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 787/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2003 o dovolání obviněného J. Ž., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 61 To 444/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 151/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 19 T 151/2002, byl obviněný J. Ž. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozeným obchodní společnosti S. T., s. r. o., se sídlem P., D. B. 373, a P. L.
Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 6 To 444/2002, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným obchodní společnosti S. T., s. r. o., se sídlem P., D. B. 373, škodu ve výši 34.648,- Kč a P. L. škodu ve výši 4.000,- Kč.
Podle zjištění Městského soudu v Praze se obviněný trestného činu dopustil v podstatě tím, že dne 14. 1. 2002 jako skladník – řidič obchodní společnosti S. T., s. r. o., se sídlem P., D. B. 373, převzal u obchodní společnosti E., s. r. o., 60 ks motorových pil, 6 ks těchto pil v hodnotě 33.558,- Kč si ponechal, zpeněžil je a peníze použil pro vlastní potřebu, dále převzal a nevrátil služební mobilní telefon v hodnotě 4.000,- Kč a od P. L. převzal mobilní telefon Nokia 5110 v hodnotě 1.000,- Kč, který mu poškozený svěřil za účelem zajištění jeho opravy, a dále částku 3.000,- Kč na opravu, event. nákup nového mobilního telefonu, následně oba mobilní telefony prodal a peníze použil pro svoji potřebu, čímž způsobil obchodní společnosti S. T., s. r. o., škodu ve výši 37.558,- Kč a P. L. škodu ve výši 4.000,- Kč.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Zaměřil je proti výroku o vině, výroku o trestu i proti celému výroku o náhradě škody a odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů vadně aplikovaly právní předpisy na nesprávně zjištěný skutek, neboť nepostupovaly důsledně v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch a neprovedly všechny potřebné, jím navrhované důkazy. Vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí o jeho vině je v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Vytkl, že skutek byl chybně posouzen jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., ač „nebylo prováděno dokazování, které by odůvodňovalo kvalifikovanou skutkovou podstatu“. Z nesprávného výroku o vině vyplývá podle dovolatele i nesprávný výrok o trestu a též o náhradě škody. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a obžaloby jej zprostil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 5 a z nichž v podstatě vycházel v napadeném rozsudku i Městský soud v Praze. Poukázal na to, že nebyly provedeny důkazy, na základě nichž by bylo možno učinit spolehlivý závěr o jeho vině, že bez řádného odůvodnění nebyly provedeny jím navrhované důkazy a že soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Vytkl, že soudy nesprávně a v jeho neprospěch hodnotily výpovědi svědků, především svědka P. L., a nesprávně vyložily význam některých listin, o které opřely svůj závěr o jeho vině. Podle něj byl v rozporu s výsledky dokazování uznán vinným, že si ke škodě poškozeného P. L. přisvojil peněžní částku 3.000,- Kč a ke škodě obchodní společnosti i 4 z udávaných motorových pil v hodnotě 20.432,- Kč. Je evidentní, že obviněný dovolání založil na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní právní námitku neuplatnil. Vady, které napadenému rozsudku a předcházejícímu řízení vytýkal, mají povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoliv hmotně právních.
Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit.
Obviněný dále odkázal též na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. S poukazem na toto zákonné ustanovení lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný však neuvedl nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo; z dovolání není zřejmé, jaký výrok by měl v napadeném rozsudku chybět nebo v čem by měl být některý ze stávajících jeho výroků neúplný. Zmínil-li obviněný, že Městský soud v Praze měl v napadeném rozsudku „minimálně odkázat poškozené s částí údajných nároků uplatňovaných v trestním řízení na občanskoprávní řízení, … neboť podle výsledků dokazování nebyl v předmětné věci k náhradě škody podklad“, nejde o námitku, kterou by bylo lze podřadit pod označený dovolací důvod. Obviněný touto výhradou ve skutečnosti namítl nesprávnost výroku o náhradě škody coby důsledek vadného dokazování a nesprávného zjištění skutku soudem, nikoli však to, že takový výrok o náhradě škody chybí nebo je neúplný. Neuvedl-li obviněný žádnou konkrétní námitku, která by s takto uplatněným dovolacím důvodem věcně souvisela, nelze než uzavřít, že dovolání bylo i v tomto směru podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání obviněného bylo v celém jeho rozsahu podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková