ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.818.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 818/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2003 o dovolání obviněného P. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 9 To 4/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 26/97, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 9 To 4/03, bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného P. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 2 T 26/97.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 2 T 26/97, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 256/2001 Sb. a podle §250 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Výkon trestu odnětí svobody byl obviněnému podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 9 To 4/03, když dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Shora uvedený dovolací důvod obviněný spatřuje v tom, že soud prvního stupně uvěřil výpovědím spoluobviněných F. F. a S. Š. a neuvěřil jeho výpovědi, přičemž výpověď obviněného byla od počátku trestního stíhání neměnná. Dále obviněný vytýká soudu, že si pro své rozhodnutí neopatřil veškeré důkazy, tj. i důkazy, které by prokazovaly jeho nevinu (např. ověření telefonátů a faxů z telefonního přístroje, opatření „příkazů k úhradě“, domáhá se provedení grafologické expertizy, která by podle jeho názoru vyvrátila vyšetřovací verzi a provedení dalších důkazů). Provedením obviněným navrhovaných důkazů by byla dle názoru obviněného prokázána jeho nevina. Dále vytýká soudům, že v rámci hodnocení důkazů nedostatečně zohlednily tu skutečnost, že je osobou bezúhonnou, oproti spoluobviněným neměnil své výpovědi, když ze strany spoluobviněných se jednalo o účelové výpovědi, což soud prvního stupně nedokázal ve světle dalších důkazů zjistit. Odvolacímu soudu pak obviněný vytýká, že přestože upozorňoval na shora uvedené nedostatky, které provázely jak přípravné řízení, tak i řízení před soudem prvního stupně, se závěry soudu prvního stupně se soud druhého stupně ztotožnil a jeho odvolání zamítl.
Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby „dovolací soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků v napadených rozhodnutích obou stupňů a následně zrušil obě rozhodnutí a Okresnímu soudu v Chomutově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, která uvedla, že dovolání obviněného je třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud ve smyslu §265c tr. ř. jako soud dovolací shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§265e tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu lze pak namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek soudem ve skutkové větě výroku popsán. To v podstatě znamená, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění provedeného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek pak tedy nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkových zjištění, hodnocení důkazů nebo takové námitky, jimiž se dovolatel dovolává provedení dalších důkazů, a na základě shora uvedených námitek se ve své podstatě snaží docílit změny skutkového zjištění a následně i změny právní kvalifikace.
V daném případě považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale tento dovolací důvod byl uveden zcela formálně. Z podaného dovolání zcela jednoznačně plyne, že obviněný se neztotožnil se skutkovým stavem, který byl zjištěn soudem prvního stupně a jako správný potvrzen soudem odvolacím. Obviněný se poukazem na nedostatky ve skutkovém zjištění (kdy poukazuje na to, že nebyly shromážděny a provedeny veškeré důkazy, tyto důkazy nebyly důsledně hodnoceny ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř.) snaží docílit změny skutkového stavu. Již argumentace obviněného, že se nedopustil trestného činu svědčí o tom, že obviněný má výhrady ke skutkovému zjištění, neboť ze skutkového zjištění učiněného soudem plyne, že obviněný se dopustil protispolečenského jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin podvodu. Obviněný navrhuje provedení dalších důkazů, jejichž provedení má vést k závěru o jeho nevině. Ze shora uvedeného je tedy patrno, že se obviněný netotožnil se zjištěným skutkovým stavem.
S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem nemohl Nejvyšší soud postupovat jinak, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, neboť dovolání bylo obviněným podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann