ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.834.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 834/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2003 o dovolání obviněného R. Č., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 9 To 256/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 113/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 3 T 113/2001, byl obviněný R. Č. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Ing. arch. H. P. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 9 To 256/2002, byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Jinak zůstal rozsudek nedotčen.
Obviněný R. Č. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Ačkoli formálně označil, že dovolání směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 5 To 190/2002, z obsahu podání je evidentní, že dovolání ve skutečnosti směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 9 To 256/2002. Dovolatel v něm uvedl, že napadá výrok o vině i výrok o trestu rozsudku Městského soudu v Praze. Namítl, že se žádného protiprávního jednání nedopustil a že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy, zejména pak výpověď svědka J. M. Podle něj soudy pochybily, pokud byl uznán vinným trestným činem krádeže a odsouzen k trestu odnětí svobody. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 zrušil a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud nepřehlédl, že podání obviněného v rozporu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. neobsahuje odkaz na některé z ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o které se dovolání opírá. Nemohl však dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., jelikož pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky.
Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 6 po zjištění, že dovolání obviněného nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., přípisem ze dne 17. 4. 2003 vyzvala obviněného i obhájce k tomu, aby ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení výzvy vady dovolání odstranili, a upozornila je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Obvodní soud pro Prahu 6 však ve výzvě nekonkretizoval, jaké obsahové náležitosti dovolání nejsou splněny, a jak je třeba vytýkané vady podání odstranit, přičemž pouze za tohoto předpokladu by bylo možno vyvozovat důsledky v podobě odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Obecný odkaz na obsah dovolání, jak je vymezen v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., nestačí. Nereagoval-li obhájce ve lhůtě dvou týdnů, která mu byla Obvodním soudem pro Prahu 6 k odstranění vad stanovena, na takto neurčitou výzvu soudu a vady obsahu dovolání neodstranil, nebylo možno dovolání odmítnout proto, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
V posuzované věci však Nejvyšší soud neshledal účelným věnovat další pozornost odstranění takové vady dovolání, jakou představuje řádné vymezení důvodů dovolání odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o které se dovolání opírá. Vzal přitom v úvahu, že podle §265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Lhůta k podání dovolání obviněnému uplynula dne 23. 12. 2002, důvody dovolání proto nemohou být již jakkoliv dodatečně modifikovány, tedy ani uvedeny důvody nové.
Z obsahu konkrétně uplatněných dovolacích námitek obviněného dále evidentně plyne, že dovolatel vytkl napadenému rozsudku Městského soudu v Praze výlučně vady skutkové. Námitkami, že se žádného protiprávního jednání nedopustil a že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, konkrétně pak výpověď svědka J. M., obviněný zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil obvodní soud a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Městský soud v Praze. Vady skutkové však nezakládají žádný ze zákonných důvodů dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., resp. §265b odst. 2 tr. ř., a proto je dovolatel pod tato ustanovení objektivně ani podřadit nemůže.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková