ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.883.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 883/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. srpna 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného Ing. T. P., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 3 To 533/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 76/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 8 T 76/99, byl obviněný uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za to byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, O. p. O. byla podle §229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 3 To 533/2002, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
Ohledně důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že se skutek, který je mu kladen za vinu, nestal, že o tom, že by se stal, vůbec neví, neboť se na místě činu nezdržoval, což potvrdili svědkové A. a B. Hodnocení výpovědi svědka B. je vytrženo z kontextu celé výpovědi tohoto svědka, byla opomenuta výpověď svědkyně Š., z níž se dá dovodit, že na místě nebyl, a nebyla nikterak vyvrácena výpověď svědkyně H. Společnost J. T., spol. s r. o., užívala pronajaté nebytové prostory neoprávněně, neboť smlouva o nájmu nebytových prostor byla uzavřena bez předchozího souhlasu obecního úřadu a je tedy podle příslušných ustanovení zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném v době spáchání skutku, neplatná s tím, že jako neplatná nemohla vyvolat právní účinky; společnost J. T., spol. s r. o., tedy užívala nebytové prostory neoprávněně, zcela bez právního důvodu. V kontextu s tím obviněný zmiňuje občanskoprávní úpravu svépomoci, uvádí, že je nutné hodnotit, zda je skutek vůbec trestným činem. Dále obviněný poukazuje na to, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by osoby jednaly ve snaze přimět pracovníky společnosti J. T., spol. s r. o., k vyklizení nebytových prostor; skutek je nesprávně právně hodnocen, v daném případě nemůže jít o vydírání ale maximálně o ublížení na zdraví.
Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný namítá nepřípustnost trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. při kvalifikaci skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Navrhl proto, aby bylo napadané rozhodnutí zrušeno a dovolacím soudem byl zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., nebo aby bylo odvolacímu soudu přikázáno věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedla, že k námitkám směřujícím ke zpochybnění skutkových zjištění, tedy k tvrzení, že se obviněný jednání nedopustil, nemůže být z titulu ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přihlíženo, neboť dovolání ve smyslu tohoto dovolacího důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé. Na základě skutečností zjištěných v rámci trestního řízení není možné jednoznačně konstatovat, že předmětné nebytové prostory byly společností J. T., spol. s r. o., užívány neoprávněně, nicméně je evidentně zřejmé, že jednání obviněného vybočovalo z řádného rámce výkonu práva, a tedy skutečnost, že společnost J. T., spol. s r. o., užívala předmětné prostory neoprávněně, by na posouzení trestnosti jednání obviněného s ohledem na jeho intenzitu neměla zásadní vliv. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. byl s ohledem na správnost užití právní kvalifikace namítnut zjevně neopodstatněně. Navrhla proto, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní; lze tedy namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů. Proto se dovolací soud námitkami obviněného, že se skutek nestal, že o tom, že by se stal, vůbec neví, neboť se na místě činu nezdržoval, a námitkami týkajícími se hodnocení výpovědí v dovolání uvedených svědků nezabýval.
Podle §6 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku „Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je tak ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.“ Zákonnou podmínkou dovolené svémoci (běžně, ne však přesně, označované jako svépomoc) je mj. bezprostřední ohrožení práva neoprávněným zásahem s tím, že přejde-li zásah v určitý pokojný stav, i když nadále neoprávněný, svémoc již nelze použít. S ohledem na tento výklad právní úpravy svémoci a intenzitu jednání obviněného, které je předmětem trestního řízení a které bylo soudy zjištěno, nelze jednání obviněného kvalifikovat jako jednání svémocné ve smyslu cit. ustanovení obč. zák. Dovolací soud se dále plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně týkajícími se námitky nutnosti posouzení předběžné otázky, zda společnost J. T., spol. s r. o., užívala objekt oprávněně či nikoli, a to, že pro potřeby trestního řízení a trestní odpovědnosti obviněného je zcela irelevantní, zda společnost užívala objekt neoprávněně, neboť v takovém případě se měl obžalovaný domoci svých práv v souladu s právním řádem.
Podle §235 odst. 1 tr. ř. se trestného činu vydírání dopustí ten, „kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl“. Pokud tedy obviněný ve svém dovolání namítá, že z formulace skutku nevyplývá, „že násilí mělo směřovat k něčemu jinému než k tomu, aby osoby z neoprávněně užívaných nebytových prostor odešly“, jinými slovy sám uvádí, že násilí směřovalo k donucení osob k jednání spočívajícím v opuštění předmětných prostor, tak šlo o jednání ve smyslu §235 odst. 1 tr. ř. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního i druhého stupně, že jednání obviněného, kdy obviněný dne 11. 9. 1997 v odpoledních hodinách v O. 1 na ul. 28. ř. v domě č. 100 společně s dalšími nejméně šesti osobami ve snaze přimět pracovníky firmy J. T., spol. s r. o., k vyklizení nebytových prostor, jež tato firma užívala na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené s manželkou obviněného MUDr. M. P. dne 21. 2. 1997, po odstranění mříží a vypáčení dveří vnikli do těchto prostor a násilím vyvedli z objektu managery J. T., spol. s r. o., S. Ž., dříve B., a J. H. a členy ostrahy objektu tak, jak je uvedeno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, naplnilo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné.
S ohledem na shora uvedené zjištění, že jednání obviněného bylo soudem prvního i druhého stupně správně kvalifikováno jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., je i tato námitka zjevně neopodstatněná.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš