ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.885.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 885/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 8. 2003 o dovolání, které podal obviněný A. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 7 To 34/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 1 T 11/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný A. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 7 To 34/03, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 1 T 11/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo uloženo zabrání věci, a to kuchyňského nože s černou rukojetí o délce čepele 175 mm.
Podle zjištění Krajského soudu v Plzni se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 16. 6. 2002 v obci O., okres Ch., v mobilní buňce bodl nožem do levé strany hrudníku svého spolubydlícího P. B., rovněž občana Ukrajiny, který v důsledku jím způsobeného poranění zemřel následkem masivní krevní ztráty do pohrudničních dutin, osrdečníkového vaku a dutiny břišní, při bodném poranění srdce, srdečnice a jater.
Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. nesprávném hmotně právním posouzení věci. Vytkl, že soudy pominuly jeho návrh na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Stávající znalci se ve znaleckém posudku podle jeho názoru nevypořádali se všemi skutečnostmi, pominuli výpovědi některých svědků a bagatelizovali obsah alkoholu v jeho krvi. Důsledkem nepřesvědčivého znaleckého posudku jsou podle něj pochybnosti o jeho rozpoznávacích a ovládacích schopnostech. Uvedl, že ani v případě správnosti skutkových zjištění soudů, již popírá, poněvadž se trestné činnosti nedopustil, nelze bez pochybností přisvědčit právnímu posouzení skutku, nebude-li opatřen jednoznačný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a aby Krajskému soudu v Plzni přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Plzni a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Praze. Poukázal na to, že nebyly provedeny důkazy, na základě nichž by bylo možno učinit spolehlivý závěr o jeho vině. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou namítl, že se trestné činnosti nedopustil. Vytkl zejména, že soudy nereagovaly na jeho návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Podle jeho přesvědčení není dosud vypracovaný znalecký posudek spolehlivým podkladem pro závěr o jeho duševním stavu a jeho ovládacích a rozpoznávacích schopnostech v době činu, poněvadž znalci nepřihlédli ke všem skutečnostem, nevzali v úvahu všechny svědecké výpovědi (především svědků J. H. a Z. Š.) a bagatelizovali obsah alkoholu v jeho krvi. Podle názoru dovolatele je vypracování spolehlivého znaleckého posudku relevantní pro závěr o právním posouzení skutku. Byl-li skutek posouzen jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., nejde podle dovolatele o závěr jednoznačný. V úvahu podle něj přichází možnost právního posouzení jako trestného činu opilství podle §201a tr. zák. nebo ublížení na zdraví podle §222 tr. zák. Námitky obviněného, že se trestné činnosti nedopustil a že soudy pochybily, nereagovaly-li na jeho návrh na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, nelze označit jinak než jako námitky skutkové. Obviněný totiž polemizoval se skutkovými zjištěními, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, a zpochybnil rozsah a způsob hodnocení provedených důkazů. Z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je významné, že výtky obviněného, které uplatnil vůči stávajícímu znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, byly založeny na tom, že znalci si neopatřili všechny potřebné podklady a že bagatelizovali význam obsahu alkoholu v jeho krvi, tedy na výtkách skutkové povahy; nesměřovaly proti právním závěrům o jeho příčetnosti v době činu, které byly na podkladě odborného zhodnocení rozhodných okolností znalci soudem učiněny. Zpochybňoval-li obviněný správnost právní kvalifikaci skutku, činil výhrady vůči němu závislými na závěrech znaleckého posudku, který by měl být podle jeho názoru opatřen. Konkrétní námitku proti právnímu posouzení skutku, jak byl soudem zjištěn, neuplatnil.
Je tak evidentní, že obviněný dovolání založil na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se označeného trestného činu nedopustil. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytýkal, mají povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoliv hmotně právních.
Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková