ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.90.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 90/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2003 v Brně o dovolání obviněného M. T., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2002, sp. zn. 2 To 88/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 2/98, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 11. 12. 2000, sp. zn. 29 T 2/98, byl obviněný M. T. (společně s obviněným B. K.) uznán vinným pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 2, 4 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Podle ust. §148 odst. 4 tr. zák. byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 2 To 88/2002, odvolání obviněného M. T. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) dne 29. 10. 2002 dovolání (soudu prvního stupně bylo dovolání doručeno dne 30. 10. 2002), které doplnil podáním ze dne 21. 11. 2002, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), totiž, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění dovolání namítá, že soud porušil ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť nesprávně zjistil skutkový stav věci a provedené důkazy vyhodnotil tendenčně v neprospěch obviněného, když uvěřil zcela osamocené výpovědi spoluobviněného B. K. Popírá svoji účast na založení obchodních společností G. O. s.r.o. a G. Z. s.r.o. a zajišťování uzavření smlouvy o prodeji cenných papírů mezi Ž. a K., dále zpochybňuje výpověď svědka Ž., když naopak odkazuje na výpovědi svědků B., A., J. a D. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a nově rozhodl podle §265m tr. ř. tak, že se obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zprošťuje viny.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitky obviněného pouze zpochybňují přisouzená skutková zjištění, aniž by dovolatel uplatnil konkrétní hmotně právní výtky ke správnosti právního posouzení, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§265d odst. 2 tr. ř.), je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení.
Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel sice namítá, že zjištěný skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když zpochybňuje skutková zjištění soudů, že z jeho podnětu „… B. K., jako jednatel společnosti G. O. s.r.o., neoprávněně uplatnil nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši 7.074.780,- Kč …“, i když „… věděl, že nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty bude uplatněn neoprávněně, neboť se tak stane na základě neplatného a fiktivního aktu …“, a že „… pohrůžkou násilí donutil T. Ž., … , k podpisu faktury č. 95/2912 ze dne 29. 12. 1995 řešící cenu převodu leasingových operací a dalších souvisejících materiálů …“, i když „věděl, že příslušná smlouva o převodu leasingových operací nebyla na straně prodávajícího podepsána odpovědnou osobou.“ Vytýká-li obviněný soudu, že vycházel z výpovědi spoluobviněného B. K. (již on sám považuje za nevěrohodnou a nepřesvědčivou), a že naopak nezohlednil výpovědi svědků B., A., J. a D., pak se v žádném případě nejedná o námitku proti právnímu posouzení skutku, nýbrž o námitku proti hodnocení důkazů soudem, která však – jak bylo shora uvedeno – uplatněný dovolací důvod naplnit nemůže.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatel totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš