ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.10.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. února 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky A. P., rozsudkem Zemského soudu pro věci trestní ve Vídni, Rakousko, ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 2c Vr 5315/01, Hv 4056/01, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 20 Bs 186/02, a to pro pokus zločinu podílnictví podle §§15, 164 odst. 1, odst. 4 věta 1., případ 2., věta 2., případ 2 Rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu pro věci trestní ve Vídni, Rakousko, ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 2c Vr 5315/01, Hv 4056/01, jenž nabyl ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 20 Bs 186/02, právní moci dne 9. 7. 2002, byl A. P. uznán vinným pokusem trestného činu zločinu podílnictví podle §§15, 164 odst. 1, odst. 4 věta 1., případ 2., věta 2., případ 2 Rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že spolu se spoluobviněným E. G. v době mezi 9. 6. až 11. 6. 2001 chtěl zatajit nebo zhodnotit, ve V. neznámými pachateli vloupáním ukradené osobní vozy, a to osobní vůz značky Citroen C5, stříbrný lak, číslo podvozku VF7DCRHZB76074…, v hodnotě 340.000,- ATS a osobní vůz značky Citroen C5, zelený lak, číslo podvozku VF7 DCRLZB76083…, v hodnotě 400.000,- ATS tím, že převezl jeden z těchto vozů z V. do L. v D. R., a poté co E. G. odstavil druhý vůz ve městě H., oba obžalovaní chtěli dne 17. 6. 2001 přivézt oba vozy z města L., resp. H. do České republiky pro jejich další zhodnocení, přičemž hodnota ukradených předmětů činí více než 500.000,- ATS a věci byly nabyty jednáním proti cizímu majetku.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že A. P. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, které vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák.) Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. A. P. se s další osobou podílel na majetkové trestné činnosti, která směřovala ke způsobení značné škody na cizím majetku (jednalo se o 2 osobní vozy v hodnotě téměř 2 miliony Kč). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nikoliv zanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík