ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.103.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. R., rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 834 Ls 467 Js 315332/01, a to pro trestné činy řízeného kuplířství, vykořisťovatelského kuplířství, obstarávání padělaných úředních dokladů, napomáhání v nedovoleném vstupu po vyhoštění a napomáhání v nedovoleném pobytu po vyhoštění podle §3 odst. 1, §8 odst. 2 věta první, §92 odst. 1 č. 1, odst. 2 č. 1a a 1b cizineckého zákona, §181a odst. 1 č. 1 a 2, §276 odst. 1 č. 2, §53, §27 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 834 Ls 467 Js 315332/01, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. R. uznán vinným trestnými činy řízeného kuplířství, vykořisťovatelského kuplířství, obstarávání padělaných úředních dokladů, napomáhání v nedovoleném vstupu po vyhoštění a napomáhání v nedovoleném pobytu po vyhoštění podle §3 odst. 1, §8 odst. 2 věta první, §92 odst. 1 č. 1, odst. 2 č. 1a a 1b cizineckého zákona, §181a odst. 1 č. 1 a 2, §276 odst. 1 č. 2, §53, §27 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že koncem srpna 2001 přicestoval společně se slovenskou státní příslušnicí V. na území Spolkové republiky Německo, a to za účelem provozování prostituce se jmenovanou. Předtím společně obstarali český cestovní pas na jméno L. B., v němž byla původní fotka nahrazena fotkou V. Jmenovaná pak v období od konce srpna do 29. 9. 2001 v M. poskytla většímu počtu mužů za úplatu své sexuální služby, a to 3 až 4 zákazníkům denně, za úplatu ve výši 100 až 150 DM. Popsané sexuální služby poskytovala v hotelích, v bytech zákazníků nebo v penzionu T. v G. ulici. Zákazníky zpočátku oslovoval odsouzený, domlouval čas, místo a cenu služeb. Posléze začala V. oslovovat muže sama, i v těchto případech však cenu určoval odsouzený, jemuž vždy odevzdávala všechny vybrané peníze. Odsouzený jí též přikázal, aby v případě policejní kontroly vystupovala pod jménem L. B., přičemž cestovní pas znějící na toto jméno přechovával u sebe. Jednal přitom s vědomím, že V. byla předtím z území Spolkové republiky Německo vyhoštěna a nedisponovala žádným zvláštním povolením ke vstupu.
Dne 2. 6. 2004 pod sp. zn. 584/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák. a kuplířství podle §204 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. R. se dopustil relativně závažné úmyslné trestné činnosti směřující vůči mravním zásadám společnosti, k jejímuž stíhání je Česká republiky zavázána i mezinárodními smlouvami. Dále pak tím, že měl v držení pozměněnou veřejnou listinu jíž užíval jako pravou, narušoval důvěru v pravost a pravdivost veřejných listin. Závažnost činů je zde do jisté míry zvyšována i okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z předmětného rozsudku německého soudu, a to, že byl ve Spolkové republice Německo v minulosti již opakovaně trestán. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch