ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.106.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. července 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. T., rozsudkem Obvodového soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 5. 1998, sp. zn. 7 Ls 222 Js 11200/97, a to pro trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými prostředky podle §29a odst. 1 č. 2, odst. 2 německého zákona o omamných prostředcích, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Hofu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 15. 5. 1998, byl R. T. uznán vinným trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými prostředky podle §29a odst. 1 č. 2, odst. 2 německého zákona o omamných prostředcích, a to v podstatě na základě zjištění, že dne 13. 3. 1997 v jedné restauraci v H. vyjednal s tajným policejním vyšetřovatelem dodání jednoho kilogramu amfetaminu, za který požadoval nejdříve 50.000 DM, později kupní cenu snížil na 40.000 DM. Zájemce chtěl zaplatit jen 20.000 DM až 25.000 DM, na což obviněný sdělil, že kvalita omamné látky je velmi dobrá, a že má zájem na řádných obchodech. Dne 16. 3. 1997 zněla telefonická nabídka R. T. 35.000 DM za kilogram amfetaminu a dne 18. 3. 1997 předal v N. zájemci o koupi vzorek drogy, s jejímž dodáním se počítalo, a který při čisté hmotnosti 0,285 g vykazoval obsah báze metamfetaminu ve výši 37,1 %. Podle toho by jeden kilogram amfetaminu musel obsahovat 370 g metamfetaminové báze. Po dalších telefonických vyjednáváních a dvou setkáních v H., resp. v N. dne 24. 3 1997 a 3. 4. 1997 nakonec celý obchod dne 4. 4. 1997 ztroskotal.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. T. se pro finanční prospěch dopustil ilegálního zprostředkování prodeje většího množství omamné látky na území jiného státu. Jedná se přitom o trestnou činnost, k jejímuž stíhání Českou republiku zavazují i mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík