ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.107.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. R., rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 28. 12. 2000, sp. zn. 15 Ds 635 Js 17308/00, a to pro trestný čin převádění cizinců ve dvou případech podle §3 odst. 1 věta první, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu pro mladistvé v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 28. 12. 2000, sp. zn. 15 Ds 635 Js 17308/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl M. R. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve dvou případech podle §3 odst. 1 věta první, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu pro mladistvé v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že nejprve dne 23. 6. 2000 okolo 11.00 hod převzal do transporteru zn. Renault Traffic, české státní poznávací značky MOA 59-83, v blízkosti česko-německé státní hranice v oblasti M. 12 cizích státních příslušníků, kteří předtím vstoupili na německé území z České republiky a dopravil je do D. Následně pak dne 3. 7. 2000 okolo 11.40 hod. v téže oblasti v blízkosti horní nádrže přečerpávací elektrárny převzal do transporteru české státní poznávací značky MOA 76-04, 23 cizích státních příslušníků s tím, že je přepraví do G. Okolo 11.50 byl ještě v M. zadržen i s přepravovanými osobami hlídkou spolkové celní správy. V obou případech přitom jednal s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za podíl na první převaděčské akci obdržel odměnu ve výši 10 000 Kč, za druhou mu byla přislíbena odměna ve výši 15 000 Kč.
Dne 2. 6. 2004 pod sp. zn. 605/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. R. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen, s ohledem na skutečnost, že vůči němu byl jakožto „mladému dospělému“ ve smyslu §105 zákona o mladistvých aplikován trest pro mladistvé, citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch