ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.110.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. července 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 216 Ds 154 Js 64482/01, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v ideálním souběhu se zneužitím poznávací značky v ideálním souběhu se záměrnou opilostí v silničním provozu v ideálním souběhu se záměrnou jízdou bez řidičského oprávnění podle §316 odst. 1, §25 odst. 2, §52, §69, §69a, §69b, §74 německého trestního zákona, §21 odst. 1 č. 1, §22 odst. 2 německého zákona o silničním provozu, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, §3 odst. 1 č. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a k zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 1. 3. 2002, byl J. K. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců v ideálním souběhu se zneužitím poznávací značky v ideálním souběhu se záměrnou opilostí v silničním provozu v ideálním souběhu se záměrnou jízdou bez řidičského oprávnění podle §316 odst. 1, §25 odst. 2, §52, §69, §69a, §69b, §74 německého trestního zákona, §21 odst. 1 č. 1, §22 odst. 2 německého zákona o silničním provozu, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, §3 odst. 1 č. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že po předchozí domluvě dne 24. 11. 2001 mezi 11.00 hod. v R. (Česká republika) převzal od jedné dosud neznámé osoby vůz „Renault“ stříbrné barvy, na němž se nacházely – jak obžalovaný rozpoznal - k tomuto vozu nepatřící, již rozpečetěné poznávací značky ESW-AK 593 a měl v úmyslu budit při vjezdu a při pokračování v jízdě v SRN zdání, že se jedná o úřední poznávací značku. Ve voze se nacházeli dva indičtí a dva afghánští státní příslušníci, o nichž věděl, že nedisponují povolením potřebným k pobytu ve Spolkové republice Německo. Poté obviněný přijel s cizími státními příslušníky mimo hraniční přechod v blízkosti L. do Spolkové republiky Německo, přičemž cílem cesty bylo L. Obviněný řídil vůz, i když v důsledku předchozího požití alkoholu nebyl způsobilý řízení, mj. 24. 11. 2001 kolem 13.50 hod. v D. po Ch. směrem k H. a nevlastnil potřebné řidičské oprávnění. Kolem 13.55 hod. byl v D. na předělu ulic H./F. s cizími státními příslušníky dopaden. Za převezení cizinců mu byla objednatelem přislíbena odměna ve výši 200,- DM za jednu osobu.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. K. se pro finanční prospěch podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu, přičemž závažnost jeho jednání je podstatnou měrou zvyšována také okolnostmi spočívajícími v řízení vozidla bez řidičského oprávnění a pod vlivem alkoholu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík