ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.111.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky E. C., rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 7 Ls 292 Js 18206/99, a to pro trestný čin převádění cizinců v šesti případech podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 7 Ls 292 Js 18206/99, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl E. C. uznán vinným trestným činem převádění cizinců v šesti případech podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že poté, co v roce 1997 navázal v P. kontakt s rumunským státním příslušníkem G. V. a dohodl se s ním, že obstará motorová vozidla pro transport přes česko-německou hranici, aby tak bylo umožněno rumunským státním příslušníkům přicestovat ilegálně do Německa a jet dále do jiných států Evropské unie, tak v jednotlivých případech učinil:
1. V listopadu 1997 dostal kontakt na skupinu 24 rumunských státních příslušníků, kteří hodlali z P. vycestovat do Západní Evropy. Část této skupiny nechal přenocovat ve svém bytě v ulici C. 280 a zaopatřil automobil zn. Ford Transit, který dal napsat na své jméno. Tento pak prodal rumunským státním příslušníkům, přičemž získal cca 2 000 až 2 500 Kč. Tímto automobilem pak těchto 24 rumunských osob jelo z P. přes Německo do Francie s cílem A. (Španělsko). Dne 23. 11. 1997 okolo 12:00 hod. francouzská policie v L. P. ve Francii krátce před španělskou hranicí tuto skupinu zadržela.
2. Na konci září 1999 opět navázal kontakt s 9 rumunskými státními příslušníky, opět nechal ve svém bytě několik osob přenocovat a za každou osobu inkasoval obnos ve výši 10 DM za přenocování. Dále pak koupil v P. za 3 900 DM osobní auto Renault 21, které dal napsat na své jméno a při této transakci vydělal asi 2 000 až 2 500 Kč. Dne 1. října 1999 ve 4:55 hod. přejelo těchto 9 Rumunů s tímto vozem česko-německou hranici u obce N., přičemž cíl cesty bylo Španělsko. V 5:00 hod. byla tato skupina v obci H. zadržena.
3. Dne 28. března 2000 se na nádraží v P. setkal s větším počtem Rumunů, kteří chtěli vycestovat do Německa. Dne 28. 8. 2000 opatřil tři motorová vozidla, totiž Renault 21, další Renault a Ford Sierra-Combi, která opět nechal napsat na své jméno a dne 28. 8. 2000 předal tato motorová vozidla Rumunům. Tito přicestovali s těmito motorovými vozidly do Německa. Dne 30. 8. 2000 ve 4:30 hod. orgány Spolkové ostrahy hranic v oblasti O./H. zadržely a zatkly v uvedených vozech celkem 35 rumunských státních příslušníků.
4. Dne 26. listopadu 2000 se setkal na pražském nádraží s D. S. a L. P., kteří přijeli do P. ještě s dalšími Rumuny. Těmto osobám nabídl ubytování v P. a rovněž tak slíbil, že zajistí motorová vozidla. Za vybrané peníze pak koupil Fiat Ducato a Ford Sierraa tato motorová vozidla Rumunům předal, přičemž opět vydělal 2 000 až 2 500 Kč. Dne 13. listopadu 2000 P. a S. jeli společně s dalšími devatenácti rumunskými státními příslušníky oběma vozidly do A. a tam přejeli ilegálně přes hranici u obce N. Dne 14. listopadu 2000 ve 4:28 hod. byli u obce N. zadrženi a předběžně zatčeni, přičemž řidiči osobního vozu Ford Sierra se podařilo utéct.
5. Před 4. červencem 2001 opětně navázal kontakt s jednou skupinou rumunských státních příslušníků, mezi nimiž se nacházeli V. S. a N. C. a nabídl, že této skupině čítající 35 osob obstará za odměnu motorová vozidla. Za každou osobu obdržel 300 DM, načež obstaral osobní vůz Ford Sierra, přičemž si ještě vydělal 2 000 až 2 500 Kč. Dne 4. července 2001 jela tato skupina třemi motorovými, totiž jedním Passatem s 15 osobami, jedním vozem Ford Sierra s 11 osobami a jedním Renaultem s 8 osobami do A. Osobní vůz Ford Sierra s 11 osobami jel nakonec přes zelenou hranici do oblasti obce N. a při výjezdu z této obce ho ve 13:55 hod. zastavila hlídka Spolkové ostrahy hranic, přičemž těchto 11 osob bylo zadrženo.
6. Před 15. červencem 2001 se opětovně setkal v P. s jednou skupinou rumunských státních příslušníků a obstaral jim motorové vozidlo pro další jízdu do Německa. Šest rumunských státních příslušníků jelo v osobním voze Daimler Benz WP 306 společně se zvlášť stíhaným M. W. P. a tito byli pak na státní silnici 2192 v oblasti N. zadrženi a zatčeni. Rovněž z tohoto případu obdržel odsouzený finanční odměnu, jejíž výši nelze již přesně zjistit.
Dne 10. 6. 2004 pod sp. zn. 4231/2001-MO-M/8 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. E. C. pro finanční prospěch opakovaně napomáhal v nedovoleném překračování státní hranice velmi vysokým počtem cizinců. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, který zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch