ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.112.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2004 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříků trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky M. J., roz. M., rozsudkem Soudu první instance ve Štrasburku, Francie, ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 01/3155 ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Colmaru, Francie, ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. 02/00565, a to pro trestný čin kuplířství podle článků 225-5, 225-7, 225-12, 225-20, 225-21, 225-24, 131?26, 131-27, 131-30, 131-31 francouzského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání pěti let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Soudu první instance ve Štrasburku, Francie ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 01/3155, jenž nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Colmaru ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. 02/00565, dne 11. 6. 2002, byla M. J. uznána vinnou trestným činem kuplířství podle článků 225-5, 225-7, 225-12, 225-20, 225-21, 225-24, 131-26, 131-27, 131-30, 131-31 francouzského trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že ve Š. a jinde ve Francii, v průběhu let 1999-2000, zejména mezi 20. 8. 1999 a 8. 2. 2000, podporovala, asistovala a ochraňovala prostituci nejméně jedenácti mladých žen původem z České republiky a Slovenské republiky, které byly po příchodu na francouzské území svedeny k provozování prostituce ve Š. a získávala majetkový prospěch z jejich prostituce tím, že jim brala celý jejich výdělek, ze kterého dříve, než ho odevzdala další osobě, nejprve odpočítala svůj podíl. Za tuto trestnou činnost byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin kuplířství podle §204 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzená M. J. se dopustila závažného trestného činu, k jehož stíhání zavazuje Českou republiku též Mezinárodní úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného, a který chrání morální zásady, s nimiž je kořistění z prostituce provozované jiným v příkrém rozporu. Nebezpečnost jednání zvyšuje skutečnost, že trestnou činnost páchala v součinnosti s více osobami a vůči více poškozeným. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík