ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.114.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. července 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky S. Š., rozsudkem Okresního soudu v Žilině, Slovenská republika, ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 3 T 224/02, a to pro trestný čin legalizace příjmů z trestné činnosti podle §252 odst. 1 písm. a), odst. 3 slovenského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a vyhoštění z území Slovenské republiky.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Okresního soudu v Žilině, Slovenská republika, jenž nabyl právní moci ve vztahu k S. Š. dne 3. 6. 2003, byl S. Š. uznán vinným trestným činem legalizace příjmů z trestné činnosti podle §252 odst. 1 písm. a), odst. 3 slovenského trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že doposud nezjištěná osoba nezjištěným způsobem v přesně nezjištěném čase před 29. 4. 2002 a bez proclení na území Slovenské republiky přivezla 26.726 ks krabiček cigaret zn. ASTOR MILD AMERICAN BLEND o délce nad 70 mm v průsvitném modrém papírovém balení po 20 ks cigaret a 2.649 ks krabiček zn. PARAMONT INTERNATIONAL BLEND o délce nad 70 mm v průsvitném bílo?modro-červeném papíře po 20 ks cigaret označených kontrolními známkami Ukrajiny v celní hodnotě 881.025,- Sk, tyto cigarety následně po předcházející vzájemné dohodě a rozdělení si úloh M. D., J. Ch. a M. L. dne 29. 4. 2002 v 18:15 hodin v motorovém vozidle Toyota, ev. č. MI 867 AM přivezli do objektu Ž. k. na ul. V. č. 2 v Ž. s tím, že je přeloží do napřed připraveného kamionu Renault, ev. č. UHI 72-24 s návěsem, ev. č. UHI 88-22 1. H. d. s., s. r. o., se sídlem U. H., Z. O. 340, které řídil S. Š. tak, že řidič kamionu v prostoru za kabinou řidiče na návěsu přeřízl celní lanko, které bylo v zadní části návěsu řádně opatřené celní uzávěrou C. p. v M., vytáhl je ze zajišťovacích otvorů autoplachty, čímž umožnil přístup na úložní plochu návěsu, kde byly naložené knižní publikace, a tyto cigarety po naložení pod deklarací už naložených knižních publikací vyvezou do České republiky, avšak při překládání cigaret byli všichni jmenovaní na místě zadrženi příslušníky policie a celních orgánů.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a vyhoštění z území Slovenské republiky.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky /přinejmenším trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252 písm. a) tr. zák/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený S. Š. se dopustil činu, který patří mezi závažné majetkové trestné činy. Nebylo možno přehlédnout též způsob jeho provedení (přeříznutí zaplombovaného lanka kamionu). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nezanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík