ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.115.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. G., rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 14 Ls 270 Js 29535/00, a to pro trestný čin převádění cizinců v sedmi případech podle §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 nebo č. 2, §92 odst. 1, odst. 6, §92a odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §52, §53, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci ve vztahu k M. G. dne 9. 10. 2001, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem převádění cizinců v sedmi případech podle §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 nebo č. 2, §92 odst. 1, odst. 6, §92a odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §52, §53, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že
- v blíže nezjištěných dnech v období od dubna do června 1999 ve třech případech na smluveném místě na německém území převzal do osobního automobilu vždy 4 cizince, převedené bezprostředně předtím spoluodsouzeným J. přes „zelenou hranici“ z České republiky a přepravil je do L.
- večer dne 6. 7. 2000 přivezl se spoluodsouzeným S. 16 cizinců vozidlem VW Transporter k česko německé hranici, odkud byli tito převedeni přes „zelenou hranici“ na německé území do oblasti G. Na smluveném místě je následujícího dne ráno, poté co přejeli přes hraniční přechod Z., převzali do uvedeného vozidla a dopravili do R.
- v ranních hodinách dne 10. 7. 2000 spolu se spoluodsouzeným S. převzal do vozidla VW Transporter na smluveném místě v oblasti G. 15 cizinců převedených na německé území z České republiky přes „zelenou hranici“. Starý je poté dopravil dále do vnitrozemí.
- dne 18. 7. 2000 v 10.30 hod. spolu s odděleně stíhanou V. na smluveném místě v oblasti G. naložil do osobního vozidla zn. Honda spoluodsouzené B. a J., kteří předtím převedli přes „zelenou hranici“ z České republiky na německé území 16 cizinců, a dopravil je zpět na české území.
- dne 24. 7. 2000 po 7.30 hod. přicestoval spolu s odděleně stíhanou V. osobním vozidlem zn. Honda přes hraniční přechod M. na německé území, do smluveného místa v oblasti G., kde měli naložit spoluodsouzeného B., jenž mezitím převedl přes česko-německou hranici 15 cizinců, a dovézt jej zpět na české území. K převzetí nedošlo, neboť B. byl v průběhu pěšího převodu zadržen.
Vždy přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčských akcích mu byla vyplácena finanční odměna.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. G. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území cizího státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch