ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.116.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. července 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. J., rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 14 Ls 270 Js 29535/00, a to pro trestný čin pašování cizinců ve třinácti případech podle §52, §53, §25 odst. 2 německého trestního zákona, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 nebo č. 2, §92 odst. 1, odst. 6, §92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a jedenácti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 9. 10. 2001, byl M. J. uznán vinným trestným činem pašování cizinců ve třinácti případech podle §52, §53, §25 odst. 2 německého trestního zákona, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 nebo č. 2, §92 odst. 1, odst. 6, §92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že v roli pěšího převaděče za pomoci společně stíhaného M. S., J. B., M. G., P. P. a L. S.
1. někdy v dubnu, květnu nebo červnu 1999, převedl přes zelenou hranici do Spolkové republiky Německo v blízkosti obce R., v pěti případech vždy čtyři cizí státní příslušníky podléhající vízové povinnosti,
2. v červenci 1999, převedl přes zelenou hranici do Spolkové republiky Německo v blízkosti obcí B./H. sv. K., v minimálně čtyřech případech čtyři cizí státní příslušníky, kteří podléhají vízové povinnosti,
3. v noci z 6. 7. 2000 na 7. 7. 2000 převedl přes zelenou hranici na spolkové území do údolí G. (v blízkosti F.) společně s J. B. šestnáct čínských státních příslušníků,
4. 17. 7. 2000 převedl přes zelenou hranici na spolkové území do údolí G. (v blízkosti F.) společně s J. B. šestnáct cizích státních příslušníků,
5. dne 4. 8. 2000 mezi 20.00 a 21.00 hodin a společně s odděleně stíhaným J. V. přes zelenou hranici na spolkové území do údolí G. (v blízkosti F.) dvacet indických státních příslušníků,
6. dne 6. 8. 2000 převedl společně s odděleně stíhaným J. V. přes zelenou hranici na spolkové území do údolí G. (v blízkosti F.) dvacet indických, pakistánských a bangladešských státních příslušníků,
Za každou propašovanou osobu obdržel převaděčskou odměnu převážně ve výši 100,-DM.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a jedenácti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. J. se podílel pro finanční prospěch na ilegálním převozu velkého počtu cizinců na území cizího státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík