ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.118.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. července 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. H., rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 4 Ds 154 Js 26256/02, a to pro trestný čin výdělečného pašování cizinců ve čtyřech případech podle §25 odst. 2, §52 §53, §56 odst. 3, §74 odst. 1, odst. 2 č. 2 německého trestního zákona, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 8. 8. 2002, byl J. H. uznán vinným trestným činem výdělečného pašování cizinců ve čtyřech případech podle §25 odst. 2, §52 §53, §56 odst. 3, §74 odst. 1, odst. 2 č. 2 německého trestního zákona, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že ve dnech 29. 4. 2002, 20. 4. 2002, 2. 5. 2002, převzal kolem 9:15 hodin za vědomé a chtěné součinnosti s odděleně stíhanými H., S. a K. na parkovišti S. místní silnici spojující M.-R. do osobního vozu značky Opel Kadett, úřední poznávací značky GI-YT 843, čtyři indické, resp. pákistánské státní příslušníky, a dne 3. 5. 2002 převzal čtyři cizí státní příslušníky alžírského a tuniského původu vydávající se za palestinské státní příslušníky, a po jejich převzetí je přepravil v prvních třech případech do G., v posledním případě byl na cestě do G. u F. v L. dopaden pracovníky spolkové ochrany hranic. Ve všech případech věděl, že cizinci krátce předtím nepovoleně a mimo místo hraničního přechodu přicestovali v doprovodu odděleně stíhaného S., případně v posledním případě S. a K., do Spolkové republiky Německo a nevlastnili žádné povolení k pobytu. Za každou cestu mu byla přislíbena částka 10.000,- Kč.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. H. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík