ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.120.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. července 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. Š., rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 4 Ds 951 Js 26650/00, a to pro pokus trestného činu převádění cizinců podle §22, §23 odst. 1, §52, §69, §69a, §69b německého trestního zákona, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, §92a odst. 1 č. 2, §92a odst. 3 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a k odnětí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moc dne 16. 7. 2001, byl P. Š. uznán vinným pokusem trestného činu převádění cizinců podle §22, §23 odst. 1, §52, §69, §69a, §69b německého trestního zákona, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, §92a odst. 1 č. 2, §92a odst. 3 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že poté co dne 10. 12. 2000 z pověření svého objednatele dorazil kamionem VOLVO, české SPZ ULA 87-19, a přívěsem české SPZ ULK 65-71, ze sídla firmy v Ú. n. L. do T., kde byl ráno dne 11. 12. 2000 kolem 9:00 hodin podle příkazu kamion za přítomnosti obviněného naložen 26 paletamy se skleněným zbožím, přičemž zůstal jen nad nákladem prázdný prostor ve výši asi 60 cm, jel do V. asi 20 až 30 km od přechodu W., kde bylo vozidlo procleno českými celníky a zaplombováno. Kolem 11:30 hodin se vracel do Ú. n. L. a mezi 16:05 a 18:30 hodin odstavil kamion na neznámém místě a po tuto dobu se zdržoval u své manželky. V této sporné době, poté co byla plachta přívěsu částečně odstraněna z boku tohoto přívěsu dovnitř, do něj nastoupilo 53 cizích státních příslušníků - 50 afghánských, 2 iráčtí a 1 libanonský státní příslušník, přičemž částečně odstranění plachty bez poškození celní uzávěry bylo možné proto, že bylo manipulováno se zaplombovaným uzavíracím provazem na přívěsu, který byl na boku spojen na způsob závitu. Žádný z cizinců nevlastnil povolení k pobytu potřebné pro Spolkovou republiku Německo. Vědom si těchto okolností jel P. Š. k odstavenému kamionu a s tímto jel včetně přívěsu k hraniční policejní kontrole pro příjezd na celnici N., kam dorazil kolem 21:15 hodin, nahlásil v odesílacím řízení T1 zboží pro zemi určení Belgie. Při následné celně právní kontrole kamionu, ještě na českém území, byla zjištěna přítomnost těchto cizích státních příslušníků v kamionu. Za tuto cestu obdržel P. Š. od svého zaměstnavatele, M. W., 1.500 DM.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a k odnětí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. Š. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě poměrně velkého počtu cizích státních příslušníků přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nezanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík