ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.122.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. července 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. D., rozsudkem Zemského soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 2 KLs 951 Js 17556/01, a to pro trestný čin pašeráckého převádění cizinců za účelem výdělku v organizované skupině podle §25 odst. 2, §52, §53, §69, §69a, §69b německého trestního zákona a §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, §92a odst. 1 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, §92b německého cizineckého zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a pěti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu tří let.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 12. 2. 2002, byl L. D. uznán vinným trestným činem pašeráckého převádění cizinců za účelem výdělku v organizované skupině podle §25 odst. 2, §52, §53, §69, §69a, §69b německého trestního zákona, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1, §92 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 6, §92a odst. 1 č. 1, §92a odst. 1 č. 2, §92b německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že v rámci organizované skupiny v době od 26. 6. 2001 do 15. 8. 2001 ve dvaceti případech převezl jako motorizovaný převaděč celkem nejméně šedesátsedm cizích státních příslušníků. Tyto po předchozí domluvě převzal na německém výsostném území od pěšího převaděče organizované skupiny O. M., v jednotlivých případech po skupinkách od tří do šesti osob, a převezl je dále do vnitrozemí, nejčastěji do B., přičemž věděl, že cizí státní příslušníci neměli žádné pro Spolkovou republiku Německo nezbytné povolení k pobytu. Za každou převedenou osobu obdržel 1.000,-Kč.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a pěti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu tří let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. D. se pro finanční prospěch podílel na organizovaném ilegálním převozu značného počtu cizinců na území cizího státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík