ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.124.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky Z. W., roz. Č., rozsudkem Zemského soudu v Coburgu, Spolková republika Německo, ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. KLs 1 Js 10207/99, a to pro trestný čin výdělečného pašování cizinců v šesti případech a pokusu o výdělečné pašování cizinců ve čtyřech případech, v pěti případech v ideálním souběhu s výdělečným paděláním listiny podle §267, §25 odst. 2, §22, §23 odst. 1, §52, §53 německého trestního zákona, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, odst. 4 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Coburgu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 16. 1. 2002, byla Z. W. uznána vinnou trestným činem výdělečného pašování cizinců v šesti případech a pokusu o výdělečné pašování cizinců ve čtyřech případech, v pěti případech v ideálním souběhu s výdělečným paděláním listiny podle §267, §25 odst. 2, §22, §23 odst. 1, §52, §53 německého trestního zákona, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, odst. 4 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že společně s R. G. v době od 14. 8. 1999 do 26. 2. 2000 v deseti případech organizovala v Německu, zejména v kině pro motoristy v N., koupi vozů větší konstrukce a menší hodnoty, a tyto vozy odprodávala na nádraží v P. rumunským státním příslušníkům za prodejní cenu, která o několik set až jeden tisíc marek přesahovala nákupní cenu, přičemž věděla, že těmito vozy se mají rumunští státní příslušníci usilující o nezákonné převedení dostat přes česko německou hranici, případně česko rakouskou hranici na výsostné území německé, případně rakouské, a při uzavírání kupních smluv na tyto vozy udala v pěti případech falešné údaje. Napomohla tak nelegálnímu vstupu nejméně stopadesáti rumunských státních příslušníků na německé nebo rakouské území. Za tuto trestnou činnost byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla pravomocně odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzená Z. W. se pro finanční prospěch podílela na ilegálním převedení značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu, přičemž nebezpečnost jejího jednání je zvyšována okolnostmi spočívajícími v obchodování s ojetými vozidly opatřenými falešnými údaji, které byly použity k nezákonnému organizovanému pohybu cizinců přes státní hranici. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík