ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.125.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. H., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 15. 7. 1998, sp. zn. 219 Ls 142 Js 4511/98, a to pro trestný čin převádění cizinců ve třech případech a pokus trestného činu převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, odst. 3, §92 odst. 1, 6 cizineckého zákona, §22, §23 odst. 1, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 15. 7. 1998, sp. zn. 219 Ls 142 Js 4511/98, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. H. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve třech případech a pokusem trestného činu převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, odst. 3, §92 odst. 1, 6 cizineckého zákona, §22, §23 odst. 1, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za což byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že jako pěší převaděč převáděl cizí státní příslušníky z České republiky přes \"zelnou hranici\" na území Spolkové republiky Německo, kde je na smluveném místě předával, příp. měl předávat dalším osobám k přepravě do německého vnitrozemí. Konkrétně tak převedl dne 6. 12. 1997 3 vietnamské státní příslušníky z R., ve dnech 1. 1. 1998 a 8. 1. 1998 vždy 8 vietnamských státních příslušníků z D. P. a dne 22. 1. 1998 22 afghánských, indických a vietnamských státních příslušníků. Převedení dokončil a osoby předal k další přepravě toliko v prvním případě, v druhém a třetím případě poté co zpozoroval příslušníky policejní hraniční kontroly vždy osoby ponechal na místě a utekl a v posledním případě byl zadržen. Přislíbená odměna mu tak byla vyplacena jen za první převedení, a to ve výši 300 DM. Vždy přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo.
Dne 29. 6. 2004 pod sp. zn. 367/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. H. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současné době také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch