ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.127.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. V., rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 1 Ls 154 Js 4806/02, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v šesti případech podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, §3 odst. 1 věta první, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 1 Ls 154 Js 4806/02, jenž nabyl právní moci dne 12. 7. 2002, byl J. V. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců v šesti případech podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, §3 odst. 1 věta první, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s osobou organizující ilegální převádění cizinců, v šesti případech ve dnech 28. 7. 2001, 4. 9. 2001, 10. 10. 2001, 28. 11. 2001, 12. 12. 2001 a 23. 1. 2002 vždy převzal v P. na nádraží nejméně dva cizí státní příslušníky a jednoho pěšího převaděče, které dopravil do blízkosti česko-německé státní hranice v oblasti S. Odtud pěší převaděč osoby převedl přes \"zelenou hranici\" v oblasti R. (hraniční značka 14/9). Na spolkovém území je poté na smluveném místě předal k další přepravě odsouzenému, který mezitím s vozidlem přejel přes hraniční přechod. Tento je přepravil do F. n. M., vyjma posledního případu, kdy byl ještě v R. i s cizinci zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Jednal přitom vždy s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčských akcích mu byla vyplácena odměna ve výši 200 USD za každou převedenou osobu.
Dne 29. 6. 2004 pod sp. zn. 399/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. V. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch