Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.07.2004, sp. zn. 11 Tcu 128/2004 [ rozsudek / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.128.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.128.2004.1
ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Stanislava Rizmana a JUDr. Alexandra Sotoláře ve veřejném zasedání konaném dne 22. července 2004 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozhodnutí soudu Slovenské republiky a rozhodl takto: Podle §384a odst. 1 tr. ř. v trestní věci odsouzeného O. M., Slovenská republika, státního občana České republiky, se u z n á v á na území České republiky rozsudek Okresního soudu v Senici, Slovenská republika, ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 1 T 94/03. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Senici, Slovenská republika, ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 1 T 94/03, jenž nabyl ve vztahu k obviněnému O. M. právní moci téhož dne, byl O. M. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona Slovenské republiky, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 16. 7. 2003 v době od 12.00 hod. do 14.00 hod. po předcházející dohodě v B., před rodinným domem č. 55, vzal do svého motorového vozidla zn. Alfa-Romeo, e. č. BVE 04-99, ve kterém již seděla J. P., M. P. s tím, že jedou vyřídit půjčku, přičemž v K. zastavil před pohostinstvím, vyšel z auta, šel za R. V., kterému pověděl, že chce vystrašit P., aby jim dal peníze, s čímž R. V. souhlasil, nastoupil do vozidla, následně pokračovali v cestě na B. S. J., odbočili do rekreační oblasti T., zastavili v lesním porostě a O. M. pod hrozbou useknutí ruky mačetou, žádal M. P., aby jim do 15.00 hod. dne 17. 7. 2003 vyplatil 10.000,- Sk, R. V. na jeho požádání vybral z úložného prostoru vozidla ocelové lano, aby pod hrozbou oběšení na laně donutil M. P. k vyplacení uvedené částky a následně J. P. na požádání O. M. napsala na papír prohlášení, které jí nadiktoval a podle kterého M. P. dluží O. M. 15.000,- Sk, toto prohlášení M. P. v obavě o svůj život podepsal a jako pojistku si O. M. vyžádal od M. P. jeho občanský průkaz, který mu M. P. předložil spolu s průkazem do V. a. s., potom opětovně všichni nastoupili do motorového vozidla a R. V. na požádání O. M. doprovodil M. P. do pobočky V. a. s. v M. a v K., kde měl vybrat peníze ze svého účtu, avšak pro nedostatek finančních prostředků na účtu tyto nevybral, potom jeli vozidlem do B., kde před rodinným domem M. P. vystoupil a jako další pojistku odevzdal O. M. svůj mobilní telefon s nabíječkou, přičemž dne 17. 7. 2003 obžalovaní čekali před pohostinstvím C. v Z., kam asi v 15.30 hod. přišel M. P. a v motorovém vozidle odevzdal O. M. 10.000,- Sk, přičemž při přebírání peněz byli zadrženi příslušníky policie. Odsouzený O. M. v současné době vykonává trest odnětí svobody uložený mu výše uvedeným rozsudkem slovenského soudu v Ústavu pro výkon trestu odnětí svobody v H. n. P. s tím, že předpokládaný termín ukončení výkonu trestu je stanoven na 17. 7. 2006. Podle protokolu sepsaného v Ústavu pro výkon trestu odnětí svobody v H. n. P. dne 26. 4. 2004 odsouzený po poučení podle Úmluvy o předávání odsouzených osob prohlásil, že je státním občanem České republiky, že byl poučen o právních důsledcích předání k výkonu trestu do České republiky a poté s tímto postupem vyslovil svůj souhlas. Ministerstvo spravedlnosti České republiky pak předložilo tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle §384a odst. 1 tr. ř. rozhodl o uznání výše uvedeného rozsudku slovenského soudu na území České republiky. Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že zákonné podmínky pro uznání předloženého pravomocného rozsudku slovenského soudu jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny ve Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech sjednané dne 29. 10. 1992 v P. (uveřejněná pod č. 209/1993 Sb.) s odvoláním se na Úmluvu o předávání odsouzených osob sjednanou dne 21. 3. 1983 ve Š. (uveřejněna pod č. 553/1992 Sb.). O. M. je podle výpisu z ústřední evidence obyvatel Ministerstva vnitra i podle svého vlastního prohlášení státním občanem České republiky, který výslovně a po náležitém poučení vyjádřil souhlas s předáním k výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen výše již citovaným rozsudkem soudu Slovenské republiky na území České republiky. Přitom jeho odsouzení se týká činu, který je trestným činem i podle právního řádu České republiky (trestný čin vydírání podle §235 tr. zák.) a zbytek trestu odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, převyšuje dobu šesti měsíců. Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemského rozsudku vyhovuje. Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. července 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/22/2004
Spisová značka:11 Tcu 128/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.128.2004.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20