ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.130.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. července 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky B. L., rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 1 Kls 7 Js 17721/97, a to pro pomoc k trestnému činu nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoliv nepatrném množství a nedovolenému obchodování s omamnými prostředky v nikoliv nepatrném množství podle §27 , §49 odst. 1, §52 německého trestního zákona, §30 odst. 1 č. 4, §29a odst. 1 č. 2 německého zákona o omamných prostředcích, a tomu odpovídajícímu trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 4. 2. 2002, byl B. L. uznán vinným pomocí k trestnému činu nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoliv nepatrném množství a nedovolenému obchodování s omamnými prostředky v nikoliv nepatrném množství podle §27 , §49 odst. 1, §52 německého trestního zákona, §30 odst. 1 č. 4, §29a odst. 1 č. 2 německého zákona o omamných prostředcích, a to v podstatě na základě zjištění, že koncem května nebo začátkem června 1997 se podílel na dovozu většího množství heroinu z České republiky do Spolkové republiky Německo, kde měla být tato látka dále se ziskem prodána tím způsobem, že si k tomuto účelu pronajal na příkaz blíže nejištěné osoby u firmy A – T. v P. na dobu od 23. 5. do 22. 6. 1997 osobní auto značky Škoda Felicia, české SPZ PMO 24-69, přičemž zaplatil nájemné ve výši 15.500,- Kč dopředu. Vozidlo pak bylo s jeho vědomím a souhlasem připraveno pro pašování heroinu tak, že dveřní práh byl naříznut, aby v něm bylo možné ukrýt heroin, z prostoru pro motor byl vymontován motor ventilátoru, aby bylo do takto získaného dutého prostoru možno rovněž ukrýt heroin. Po této úpravě pak B. L. jel dne 4. 6. 1997 společně se samostatně stíhaným M. S. do P., aby tam převzali heroin.V P. byly do skříně motoru ventilátoru v prostoru motoru osobního vozu uloženy tři sáčky celkem s 1,489 kilogramu heroinu s podílem hydrochloridu diacetylmorfinu 347,5 gramů a zakryty tmavě hnědým šátkem tak, aby nebyl heroin mřížkou ventilátoru viditelný. Poté jeli zpět do P., kde B. L. toto vozidlo předal M. S., který přejel dne 5. 6. 1997 v 10.15 hodin přes hraniční přechod W. na území Spolkové republiky Německo, kde byl při celní kontrole omamný prostředek nalezen a zajištěn. Ani B. L., ani M. S. neměli povolení k dovozu a obchodování s omamnými prostředky.
Za tento trestný čin byl B. L. sice odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, avšak s ohledem na zahrnutí podmíněného trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu ve W. ze dne 9. 9. 1998, sp. zn. 2 Ds 7 Js 2377/98, za trestný čin falešné nepřísežné výpovědi, mu byl citovaným rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu uložen celkový trest odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání rozsudku Zemského soudu ve Weidenu ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 1 Kls 7 Js 17721/97, jímž byl B. L. „uznán vinným z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců“, do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky a že byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem.
Co se týče druhé formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustranné trestnosti činu, pak je třeba připomenout, že pokud je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
Výše uvedené úvahy lze přiměřeně použít i v této věci.
Cizozemským odsouzením, jehož zápis do evidence Rejstříku trestů je Ministerstvem spravedlnosti navrhován, byl B. L. uložen celkový trest odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců, a to i za skutek, jehož se podle zjištění pravomocného rozsudku Obvodového soudu ve Weidenu ze dne 9. 9. 1998, sp. zn. 2 Ds 7 Js 2377/98, dopustil v podstatě tak, že jako svědek v trestním řízení proti S., vedeném pod č. j. 7 Js 7625/97, stíhanému za to, že dne 5. 6. 1997 v osobním autě Škoda převezl přes hraniční přechod W. do Spolkové republiky Německo zhruba 1,5 kg heroinu ukrytého ve skříni ventilátoru auta, B. L. dne 11. 2. 1998 při výslechu před Zemským soudem ve Weidenu, přestože byl podle §55 německého trestního řádu poučen o svých povinnostech svědka, trestněprávních důsledcích úmyslné falešné výpovědi a o svém právu na odmítnutí poskytnutí informací, vypovídal nepravdu, když tvrdil, že si vozidlo od firmy A – T. nepronajal, že s drogami nemá nic společného, že vozidlo nepronajal na pašování drog a ani o tom nic nevěděl. V tomto skutku byl spatřován trestný čin nepřísežné falešné výpovědi, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
Na základě výše uvedeného je tedy zřejmé, že B. L. jako svědek vypovídal nepravdu o okolnostech týkajících se činu, z jehož spáchání byl později jako jeho pachatel (resp. spolupachatel) sám obviněn a za nějž byl také rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 1 Kls 7 Js 17721/97, pravomocně odsouzen. Toto jednání by podle právního řádu České republiky nenaplnilo znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Především je třeba zdůraznit, že z hlediska trestního práva procesního by trestní odpovědnost pachatele za v úvahu přicházející trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 tr. zák. odporovala principu, že obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k doznání (srov. zejména §33 odst. 1, §89 odst. 3 a §91 odst. 1 tr. ř.). To platí i tehdy, je-li svědek v takové situaci řádně poučen o svém právu odepřít svědeckou výpověď (č. 25/1969 a č. 39/1970 Sb. rozh. tr.).
Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 tr. zák. se mimo jiné dopustí ten, kdo jako svědek před soudem uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, nebo takovou okolnost zamlčí. Pachatelem tohoto trestného činu tedy může být pouze osoba v procesním postavení svědka. Ve smyslu ustanovení §97 tr. ř. je svědkem fyzická osoba, která je povinna vypovídat o tom, co je jí známo o trestném činu a o jeho pachateli. Již z toho vyplývá, že se jedná o osobu rozdílnou od pachatele trestného činu („..,co je jí známo…o pachateli.“). Pachatel trestného činu tedy nemůže být v postavení svědka ve vztahu ke své trestné činnosti. Lze uzavřít, že svědek je fyzická osoba rozdílná od osoby pachatele (obviněného), která svými smysly sama vnímala (viděla, slyšela atd.) skutečnosti, které mohou být podkladem pro rozhodování orgánů činných v trestním řízení.
Z tohoto pohledu je tedy okruh pachatelů trestného činu křivé výpovědi a znaleckého posudku podle §175 odst. 2 tr. zák. zúžen na osoby, jež jako svědci ve smyslu tohoto ustanovení vypovídají nepravdu (zamlčí podstatnou okolnost), aniž jsou pachateli trestného činu, jehož se týká jejich svědecká výpověď. Z hlediska objektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu se tak vyžaduje, aby se jednalo o osobu, která vlastními smysly vnímala skutečnosti týkající se činu spáchaného jinou osobu, a o těchto skutečnostech vypovídala před orgány činnými v trestním řízení nepravdu, popř. zamlčela okolnost významnou pro jejich rozhodnutí. Jestliže jako svědek je však slyšena osoba, která spáchala trestný čin, ohledně něhož podává svědectví, pak se tato osoba, byť nepravdivou svědeckou výpovědí učiněnou po řádném poučení, včetně poučení o právu odepřít vypovídat, nedopouští jednání naplňujícího skutkovou podstatu trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 tr. zák. Z hlediska objektivní stránky tohoto trestného činu může uvést nepravdu o okolnosti významné pro rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, popř. může zamlčet takovou okolnost, pouze osoba rozdílná od osoby pachatele trestného činu, nikoliv však samotný pachatel trestného činu.
Pokud jde o skutek, ve kterém byly cizozemským soudem spatřovány trestné činy napomáhání k nedovolenému dovozu omamných prostředků v nikoliv nepatrném množství a napomáhání k nedovolenému obchodování s omamnými prostředky v nikoliv nepatrném množství, tak v tomto případě se odsouzení týká skutku, ohledně něhož je splněna podmínka oboustranné trestnosti činu, neboť podle právního řádu České republiky by se jednalo o trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. Tím jsou v tomto směru naplněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Ve výše uvedeném rozsahu jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený B. L. se v součinnosti s dalšími osobami podílel na organizovaném ilegálním převozu většího množství vysoce nebezpečné omamné látky (téměř 1,5 kg heroinu) na území jiného státu. Jedná se o závažnou trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl, pokud jde o zápis cizozemského odsouzení do evidence Rejstříku trestů za výše uvedené trestné činy a jim odpovídající části trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců. Z důvodů výše již blíže rozvedených bylo nutno přihlédnout k tomu, že do celkové výměry trestu odnětí svobody uloženého cizozemským soudem se promítlo i odsouzení za trestný čin nepřísežné falešné výpovědi, ohledně něhož nebyl splněn předpoklad oboustranné trestnosti činu. Nejvyšší soud České republiky přitom též uvážil výši samostatně uloženého trestu za trestné činy, u nichž byly splněny všechny podmínky pro jejich zápis do evidence Rejstříku trestů. Protože se navrhovatel výslovně nedomáhal zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem za trestný čin nepřísežné falešné výpovědi, nebylo nutno rozhodovat o částečném zamítnutí podaného návrhu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík