ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.135.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. září 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky M. G., roz. K., rozsudkem Zemského soudu Hanau, Spolková republika Německo, ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 1 Js 13254/01 KLs, a to pro trestný čin výdělečného organizovaného převádění cizinců v pěti případech podle §92a odst. 1 č. 2, §92b odst. 1, §92 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Hanau, Spolková republika Německo, ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 1 Js 13254/01 KLs, jenž nabyl právní moci téhož dne, byla M. G. uznána vinnou trestným činem výdělečného organizovaného převádění cizinců v pěti případech podle §92a odst. 1 č. 2, §92b odst. 1, §92 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byla odsouzena k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustila tím, že poté, co od roku 1998 pracovala jako prostitutka pro tzv. E. ve F. n. M., provozovaný seskupením polských státních příslušníků, kteří si pašováním prostitutek a jejich následným telefonickým zprostředkováním zajišťovali zdroj příjmů, v roce 1999 v tomto podniku převzala z důvodu dobré znalosti němčiny telefonní službu, čímž si chtěla svou účastí na pašování a zprostředkování prostitutek opatřit plynulý zdroj příjmů. Její povinností bylo sdělovat příslušné ceny volajícím klientům, sdělovat jejich adresy řidičům organizace vozícím dívky, shromažďovat adresy klientů apod. Za úspěšné telefonické zprostředkování dostávala odměnu 20?30 DM. Od počátku roku 2000 vykovávala popsanou službu z pronajatého bytu v H., D. S. 1d. Věděla přitom, že dívky nemají nezbytná povolení k pobytu, jež na základě své činnosti potřebovaly. V rámci popsané činnosti se podílela na zprostředkování prostituce nejméně pěti polských státních příslušnic, přivezených za tímto účelem do Spolkové republiky Německo, do 31. 8. 2001.
Dne 12. 7. 2004 pod sp. zn. 585/2004-MO-M/3 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle §246 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. G. se dopustila zvlášť závažného úmyslného trestného činu směřujícího proti svobodě a důstojnosti více osob, k jehož stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch