ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.138.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. M., rozsudkem Zemského soudu v Mnichově II, Spolková republika Německo, ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 1 KLs 44 Js 14022/00, a to pro trestný čin těžké krádeže v organizované skupině v pěti případech podle §242, §233 odst. 1 věta 2 č. 1, §244a odst. 1, §53, §45 německého trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a tří měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Mnichově II, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 26. 2. 2002, byl M. M. uznán vinným trestným činem těžké krádeže v organizované skupině v pěti případech podle §242, §233 odst. 1 věta 2 č. 1, §244a odst. 1, §53, §45 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že
1. mezi 31. 10. a 3. 11. 1997 odcizil s dalšími třemi osobami z obchodu se sportovním zbožím Kimmel v 833.. F., S. Strasse 1, sportovní i nesportovní vrchní oblečení v hodnotě cca 46.000 EUR, poté, co násilím vylomili vstupní dveře,
2. v noci z 8. na 9. 12. 1997 vnikl s dalšími čtyřmi osobami do módního domu D., R.-K.-S. 56 v 844.. B., tak, že vylomili příslušným nářadím dveře a odcizili pánské oblečení v hodnotě cca 97.000 EUR,
3. mezi 5. a 7. 12. 1998 vnikl společně s další osobou do obchodu s telefony B. 6 v 940.. W. tak, že vylomili dveře příslušným náčiním a odcizili mobilní i bezšňůrové telefony v celkové hodnotě cca 12.000 EUR,
4. v noci z 9. na 10. 3. 1999 vnikl společně s další osobou do obchodních prostor firmy O. I. GmbH, F. Strasse 16a, 840.. L. poté, co příslušným náčiním vylomili dveře a odcizili 400 rámečků na brýle a 200 brýlí proti slunci v hodnotě cca 20.000 EUR,
5. dne 9. 5. 1999 odcizil s dalšími dvěma osobami z obchodních prostor firmy F. Q. v ulici M. S. 63 v 3607 H., fotoaparáty a videokamery jakož i dalekohledy a mobilní telefony v celkové hodnotě cca 12.500 EUR, poté, co rozbili příslušným náčiním okno.
Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a tří měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. M. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil značnou škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu (vloupání), jakož i pokračováním v této trestné činnosti v pěti případech a tím, že se jednalo o předem plánovanou trestnou činnost více osob. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík