ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.139.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. V., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 217 Ds 142 Js 031782/00, a to pro trestné činy převádění cizinců, padělání listin, úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění a úmyslného porušení zákona o povinném pojištění podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1, 6, §58 odst. 1 č. 1, §55 odst. 1, §3 odst. 1 věta první cizineckého zákona, §21 zákona o silničním provozu, §1, §6 odst. 1 zákona o povinném pojištění, §267, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 217 Ds 142 Js 031782/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl R. V. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců, padělání listin, úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění a úmyslného porušení zákona o povinném pojištění podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1, 6, §58 odst. 1 č. 1, §55 odst. 1, §3 odst. 1 věta první cizineckého zákona, §21 zákona o silničním provozu, §1, §6 odst. 1 zákona o povinném pojištění, §267, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí domluvě s osobou organizující ilegální převádění osob, nejprve dne 1. 6. 2000 přepravil svůj osobní automobil zn. Ford Fiesta, jenž nebyl pojištěn a neměl povolení k provozu, na německé území do prostoru poblíž obce S. na nenápadné místo v blízkosti lesa, kde jej odstavil. Aby předstíral úřední označení vozu, připevnil na něj německé státní poznávací značky SEB-N 836. Následně v pozdních večerních hodinách převzal na českém státním území šest afghánských státních příslušníků a převedl je pěšky přes \"zelenou hranici\" na území Spolkové republiky Německo, kde je nechal nastoupit do přichystaného osobního vozu, s tím, že je přepraví dále do B. Věděl přitom, že nedisponuje řidičským oprávněním. Při následné cestě skrze obec S. byl po ujetí cca 1,5 km zastaven hlídkou Spolkové ostrahy hranic a zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na této převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 200 DM za každou převedenou osobu.
Dne 19. 7. 2004 pod sp. zn. 602/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. V. se pro přislíbený finanční prospěch významným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současné době také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zde zvyšována také okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z posuzovaného rozsudku německého soudu, a to, že se předmětné trestné činnosti dopustil přesto, že byl ve Spolkové republice Německo v minulosti pro trestnou činnost shodného charakteru již opakovaně trestán. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch