ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.143.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 143/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 28 Hv 139/03 f, a to pro trestné činy převádění cizinců a účasti v kriminální organizaci podle §104 odst. 1, 3 případ 1, 2 cizineckého zákona, §15 odst. 1, §278a trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 28 Hv 139/03 f, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. M. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců a účasti v kriminální organizaci podle §104 odst. 1, 3 případ 1, 2 cizineckého zákona, §15 odst. 1, §278a trestního zákoníku Rakouské republiky, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že se v období od dubna do listopadu 2002 jako člen skupiny čítající nejméně jedenáct osob, zabývající se opakovaným a plánovaným prováděním převaděčských akcí za účelem obohacení se, jejíž členy spojovaly dlouhodobé obsahem si podobné aktivity, zúčastnil převaděčských akcí v jejichž rámci z výdělečných důvodů napomáhal protiprávnímu přicestování celkem 12 čínských státních příslušníků z České republiky přes Rakousko do P. v Itálii, a to tak, že transport těchto převáděných osob doprovázel z blízkosti P. k česko-rakouské hranici svým osobním vozem jakožto vodícím vozem, a poté převedl tyto osoby pěšky k hraničnímu přechodu na česko-rakouské hranici. Konkrétně takto převedl ve dnech 4. až 5. 5. 2002, 15. až 16. 5. 2002 a 11. až 12. 9. 2002 vždy čtyři osoby, přičemž ve druhém a třetím případě pro zadržení dalších převaděčů akce nebyla dokončena.
Dne 2. 8. 2004 pod sp. zn. 1283/2004-MO-M/5 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. M. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch