ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.146.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 146/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. B., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. 219 Ls 209 Js 2081/98 ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 10 Ns 209 Js 2081/98, a to pro trestný čin výdělečného pašování cizinců podle §52 německého trestního zákona, §92a odst. 2 č. 1, odst. 1 č. 1, č. 2, §92 odst. 1 č. 1, č. 6 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ve spojení s výše citovaným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, jenž nabyl právní moci dne 11. 8. 1998, byl Z. B. uznán vinným trestným činem výdělečného pašování cizinců podle §52 německého trestního zákona, §92a odst. 2 č. 1, odst. 1 č. 1, č. 2, §92 odst. 1 č. 1, č. 6 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že dne 9. 1. 1998 kolem 21:00 hodin podle předchozího ujednání se svým zákazníkem a organizátorem C. vzal na místě, které není blíže známo a nachází se na trase B. ve směru na P. poblíž B. G. do vozu, který řídil, 18 cizích státních příslušníků, pocházejících z Iráku, Afganistánu, Srí Lanky a Libanonu a chtěl je přepravit do B. Jednalo se přitom o transportér značky Mercedes, úřední poznávací značky C-DV 133, přičemž přepravovaní měli možnost sednout si pouze na kryty kol nebo na podlahu vozu, přičemž věděl, že cizí státní příslušníci byli předtím pěším převaděčem , který není blíže znám, převedeni přes hranici na spolkové území, a nedisponovali potřebným povolením k pobytu na spolkové území. Za jednu osobu mu bylo přislíbeno 200,- DM, přičemž tato přeprava cizinců měla být jedním z celkového počtu čtyř transportů.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený Z. B. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě poměrně velkého počtu cizích státních příslušníků přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nezanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík