ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.147.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 147/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. F., rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. 20 Ls 141 Js 25971/96, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. 3 Ns 141 Js 25971/96, a to pro trestné činy výdělečného převádění cizinců v osmi případech a ublížení na zdraví z nedbalosti podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §25, §52, §53, §230 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. 20 Ls 141 Js 25971/96, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. 3 Ns 141 Js 25971/96, byl R. F. uznán vinným trestnými činy výdělečného převádění cizinců v osmi případech a ublížení na zdraví z nedbalosti podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §25, §52, §53, §230 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudů dopustil tím, že
- v sedmi případech od července do listopadu 1995 realizoval sedm převaděčských akcí, při nichž převedl mimo povolený hraniční přechod z České republiky na území Spolkové republiky Německo, do oblasti obce L., vždy jednoho cizince ze Srí Lanky. Za každou převedenou osobu obdržel odměnu ve výši 250 DM.
- v noci na 7. 12. 1996 převáděl spolu se spoluodsouzeným P. dva státní příslušníky Srí Lanky (ženu a muže) mimo povolený hraniční přechod z České republiky na území Spolkové republiky Německo, a to přes horský hřeben O. do oblasti E. Poté co museli v průběhu převodu kvůli podchlazení a fyzickému vyčerpání Srí Lanské státní příslušnice S. učinit hodinovou přestávku, v bezprostřední blízkosti hranice cizince opustili a sestoupili na německé území, kde šli dále směrem k E. Oba cizinci nemohli pro vyčerpání dotčené ženy odsouzené následovat, proto šel muž sám obstarat pomoc k penzionu G., kam dorazil okolo 9:45 hod. Horská služba poté okolo 11:45 hod. nalezla převáděnou cizinku S. mrtvou cca 500 metrů od penzionu. Příčinou její smrti bylo podchlazení po těžkém vyčerpání ve spojení s promočeným šatstvem. Odsouzení přitom mohli rozpoznat, vzhledem ke stávajícím povětrnostním podmínkám, jaké nebezpeční ji hrozí a museli si být vědomi, že přechod hranice pro ni bude mít za následek vyčerpání a těžkou fyzickou zátěž, s možným následkem velkého ublížení na zdraví. Za jeho podíl na této akci mu byla přislíbena odměna ve výši 250 DM.
Ve všech případech přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo.
Dne 27. 8. 2004 pod sp. zn. 597/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a ublížení na zdraví podle §224 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. F. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Navíc v jednom případě spoluodpovídal za smrtelné poškození zdraví jedné z převáděných osob, čímž se dopustil trestné činnosti značného stupně společenské nebezpečnosti. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31.srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch