ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.150.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 150/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. září 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. G., rozsudkem Obvodového soudu Leipzig, Spolková republika Německo, ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. 51 Ls 256 Js 33480/01, a to pro trestný čin krádeže spáchané vloupáním do bytu v pěti případech podle §242, §244 odst. 1 č. 3, §53, §55 německého trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, a to se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Bad Liebenwerda ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 34 Ls 1310 Js 40654/00.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Leipzig, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 14. 6. 2002, byl J. G. uznán vinným trestným činem krádeže spáchané vloupáním do bytu v pěti případech podle §242, §244 odst. 1 č. 3, §53, §55 německého trestního zákona. Podle zjištění cizozemského soudu se trestné činnosti dopustil v podstatě tak, že v období od 19. 11. 2000 do 7. 12. 2000 v pěti případech, dnes v již přesně neurčitelných konkrétních dnech, vniknul rozbitím okna nebo dveří do víkendových domů různých majitelů, kde postupně odcizil dámské cyklistické kolo a domácí oblečení v hodnotě cca 550,- DM, mobilní telefon značky Nokia 3210 s nabíječkou, a starý cca 30 cm dlouhý NVA-bajonet v hodnotě cca 100,- DM, ve většině případů v objektech přenocoval a pozřel nalezené potraviny, a způsobil tak celkovou škodu ve výši 850,- DM.
Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, se zahrnutím trestu odnětí svobody z rozsudku Obvodového soudu Bad Liebenwerda ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 34 Ls 1310 Js 40654/00, a za současného zrušení tohoto trestu. Uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Bad Liebenwerda byl J. G. odsouzen pro trestný čin krádeže v obvzláště závažném případě spáchaného vloupáním do bytu, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. G. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.), a to i v případě trestného činu z rozsudku Obvodového soudu Bad Liebenwerda ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 34 Ls 1310 Js 40654/00, jenž také vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.) Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. G. se dopustil opakovaně závažné majetkové trestné činnosti, a to vloupáním. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována nejen vlastním způsobem provedení činu, ale také množstvím útoků. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík