ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.151.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 151/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. září 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. H., rozsudkem Okresního soudu ve Würzburgu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 303 Ls 232 Js 7405/02, a to pro trestné činy úmyslného nedovoleného dovozu omamných a psychotropních látek v nikoli nepatrném množství a nedovoleného obchodování s omamnými a psychotropními látkami v nikoli nepatrném množství podle §1 odst. 1, §3 odst. 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných a psychotropních látkách, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu osmnácti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Würzburgu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 303 Ls 232 Js 7405/02, jenž nabyl právní moci dne 29. 8. 2002, byl M. H. uznán vinným trestnými činy úmyslného nedovoleného dovozu omamných a psychotropních látek v nikoli nepatrném množství a nedovoleného obchodování s omamnými a psychotropními látkami v nikoli nepatrném množství podle §1 odst. 1, §3 odst. 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných a psychotropních látkách, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu osmnácti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 18. 4. 2002 dovezl z České republiky na území Spolkové republiky Německo svým osobním vozem zn. Škoda, české státní poznávací značky PMU 57-93, 8 280 tablet Ecstasy s motivem delfína, o celkové hmotnosti 1 665,75 g a s podílem MDMA-hydrochloridu 50,4% (702,65 g). Tuto látku převzal od \"M.\" v P. a měl ji předat v motorestu R. L. u spolkové dálnice BAB A3 v blízkosti obce R. jistému \"L.\", za což měl obdržet odměnu ve výši 3000 EUR. Okolo 19.30 hod. byla látka v uvedeném motorestu zajištěna.
Dne 6. 9. 2004 pod sp. zn. 396/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. H. se dopustil závažné úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Zejména je nutno přihlédnout k povaze a množství převážené látky. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen zejména citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch