ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.156.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 156/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. září 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. B., rozsudkem Obvodového soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 6. 2001, sp. zn. Ls 4 Js 10066/00, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Deggendorfu ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 1 Ns 4 Js 10066/00 jug., a to pro trestný čin obzvláště těžké krádeže ve dvou případech podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1, §25 odst. 2, §53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, jenž nabyl ve spojení s výše citovaným rozsudkem Zemského soudu v Deggendorfu právní moci dne 21. 12. 2001, byl M. B. uznán vinným trestným činem obzvláště těžké krádeže ve dvou případech podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1, §25 odst. 2, §53 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že
1. někdy v době mezi 21.30 hod. dne 7. 11. 2000 a 2.00 hod. dne 8. 11. 2000, vnikl do hotelu W. B. 3 v Z. společně s dalšími dvěma osobami, a to poté, co jako hosté v lokále tohoto hotelu nechali nepozorovaně okno zevnitř bez zástrčky, aby jím mohli vniknout do budovy tohoto hotelu, kde vypáčili pokladnu a zásuvky výčepního pultu a zcizili odtud peněžní kazetu stříbrné barvy, mobilní telefon a peněženku s hotovostí ve výši 1.300,- DM, průkaz totožnosti, šekovou knížku, kartu nemocenského pojištění a řidičský průkaz poškozené H. H., fotoaparát Canon s taškou a dvě kožené peněženky s drobnými mincemi. Celková škoda způsobená krádeží se pohybuje ve výši přesahující 2.000,- DM a věcná škoda ve výši 50,- DM,
2. poté v obchodě s elektrospotřebiči J. G., v A.-M.- D.-S. 3 ve Z. vyrazili skleněnou výplň dveří a vnikli do prodejních prostor, kde pak odcizili 27 mobilních telefonů i s příslušenstvím, v úhrnné hodnotě kolem 12.800,- DM, přičemž věcná škoda na vchodových dveřích a prodejním pultu přesáhla částku 3.000,- DM.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. B. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil poměrně velkou škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu a tím, že se jednalo o předem naplánovanou trestnou činnost spáchanou v součinnosti s dalšími osobami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nezanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík