ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.157.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 157/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. září 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. N., rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 5. 7. 2001, sp. zn. 1 Ls 148 Js 4653/01, a to pro trestný čin výdělečného organizovaného převádění cizinců ve třech případech, dílem ve stadiu pokusu, podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona, §22, §23, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let s tím, že do tohoto trestu byl zahrnut trest z rozsudku Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 250 Ls 148 Js 050264/99, jímž byl uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 250 Ls 148 Js 050264/99, jenž nabyl právní moci dne 10. 5. 2001, byl J. N. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s osobou organizující ilegální převádění cizinců přes česko-německou hranici, dne 26. 8. 1999 osobním vozem zn. Ford, registrační značky TPL 02-65, přijel na německé území, aby na dohodnutém místě v blízkosti obce R. do vozidla převzal část z 8 srí lanských státních příslušníků, převedených mezitím neznámým pěším převaděčem z České republiky přes „zelenou hranici“, k další přepravě do vnitrozemí. Poté co byl okolo 3.55 hod. kontrolován příslušníky spolkové ostrahy hranic, ze strachu před dopadením z místa ujel. Okolo 6.30 hod. byl na výjezdu přes hraniční přechod R. zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady nezbytnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena finanční odměna.
Rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 5. 7. 2001, sp. zn. 1 Ls 148 Js 4653/01, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl pak uznán vinným trestným činem výdělečného organizovaného převádění cizinců ve třech případech, dílem ve stadiu pokusu, podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona, §22, §23, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že se podílel na organizaci ilegálního převádění osob přes česko-německou hranici, a to konkrétně:
- dne 22. 1. 2001 na převedení 16 cizích státních příslušníků, z České republiky přes „zelenou hranici“ v oblasti hraničního kamene č. 17 na území spolkové republiky Německo, na místní spojovací silnici R.-Z. v A., kde měly být osoby předány pěšími převaděči další osobě k přepravě automobilem do vnitrozemí. K předání osob však nedošlo, neboť tyto byly i s pěšími převaděči okolo 15.45 hod. zadrženy příslušníky spolkové ostrahy hranic. Odsouzený pro tuto akci nejprve získal jako převaděče dvě osoby, stanovil plán akce, dohlížel na její průběh a měl jet osobním vozem před transportérem s přepravovanými osobami a varovat před přítomností policie a případně odvracet její pozornost. Krátce po 15.45 hod. byl také zadržen.
- již dne 18. 1. 2001 spoluzorganizoval, se stejnými modalitami jako ve shora uvedeném případě převedení nejméně 14 cizích státních příslušníků. Převáděné osoby byly vyzvednuty v P. a měly být přepraveny do H. nebo L. V průběhu pěšího převádění přes „zelenou hranici“ však byly zadrženy.
- dne 3. 10. 2000 zajistil pro převedení organizované jinou osobou nejméně 25 cizích státních příslušníků. Tyto osoby měly být převezeny z Ú. n. L. přes Ch. pomocí nákladního automobilu-cisterny přes hraniční přechod a poté do F. n. M. nebo H. K překročení státní hranice nedošlo v důsledku rozhodnutí řidiče o odložení akce. Při jízdě z Ch. byla při vystupování za jízdy usmrcena jedna z převážených osob. Za podíl na této převaděčské akci byla odsouzenému přislíbena odměna ve výši 6 000 DM.
Ve všech případech přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo.
Posledně citovaným rozsudkem byl J. N. odsouzen, se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 250 Ls 148 Js 050264/99, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Dne 13. 9. 2004 pod sp. zn. 1788/2003-MO-M/14 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německými soudy do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Přestože posuzovaný celkový trest byl uložen za obdobných podmínek, za jakých se dle českého právního řádu ukládá tzv. další trest ve smyslu §36 tr. zák. (šlo o tzv. recidivu), byl Nejvyšší soud povinen z hledisek uvedených v §4 odst. 2 zkoumat všechny činy, za které byl pozdějším rozhodnutím celkový trest uložen a následně ve výroku rozhodnutí o zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů konstatovat všechna rozhodnutí, z jejichž spojení odsouzení (cizozemským soudem nebo soudy) sestává.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. N. se opakovaně podílel za přislíbený finanční prospěch na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jde o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činů je zde zvyšována také okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z předmětných rozsudků německých soudů, a to, že pozdější trestné činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení pro prvně popsanou trestnou činnost shodného charakteru. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch