ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.168.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 168/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. listopadu 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. P., rozsudkem Zemského soudu Krems a.d. Donau, Rakousko, ze dne 16. 1. 2004, sp. zn. 13 Hv 70/03f, a to pro trestný čin těžké výdělečné krádeže podle §127, §128 odst. 1 č. 2, §130 třetí případ rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu Krems a.d. Donau, Rakousko, jenž nabyl právní moci dne 11. 3. 2004, byl M. P. uznán vinným trestným činem těžké výdělečné krádeže podle §127, §128 odst. 1 č. 2, §130 třetí případ rakouského trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že sám v době od 19. 11. do 21. 11. 2003 ve čtyřech případech a dne 25. 11. 2003 a 26. 11. 2003 v dalších čtyřech případech společně s další osobou, v několika kostelech, tedy v prostorách sloužících pro náboženské účely, vylovením pomocí klihového prutu, vytáhl z obětních forem a pokladen kostelů hotovost v hodnotě, kterou již není možné přesně zjistit, ale jejíž výše se pohybovala v prvních čtyřech případech celkem mezi 55 - 60 € a ve druhých čtyřech případech byla celkem asi 113 € a 20 ATS, přičemž tyto krádeže páchal s úmyslem, aby si tím obstaral soustavný zdroj příjmů.
Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle §4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. P. se dopustil předem promyšlené majetkové trestné činnosti, jejíž společenská nebezpečnost je zvyšována jednak počtem útoků trestné činnosti, ale též i místem páchání trestné činnosti a povahou předmětu útoků. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již citelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík