ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.173.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 173/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky o povolení průvozu R. B., občana Slovenské republiky, a rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. prosince 2004 podle §423 tr. ř., čl. 30 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (uveřejněna pod č. 209/1993 Sb.) a čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání (uveřejněné pod č. 549/1992 Sb.) takto:
Povoluje se p r ů v o z vydávané osoby R. B., územím České republiky, pro účely trestního stíhání ve Slovenské republice, pro trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c), ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b), maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c), ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b), maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona Slovenské republiky, a to na základě žádosti Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky ze dne 3. 12. 2004, č. 1824/2003-8105-DF.
Po dobu průvozu bude vydávaná osoba držena ve vazbě.
Odůvodnění:
Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky požádalo na základě čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání o povolení průvozu R. B. územím České republiky. Průvoz se má uskutečnit v rámci vydání jmenovaného ze Španělska k trestnímu stíhání pro trestné činy uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí. Na obviněného R. B. byl vydán Krajským soudem v Trenčíně pod sp. zn. 2 To 170/01 dne 6. 2. 2003 mezinárodní zatýkací rozkaz a dne 26. 2. 2004 evropský zatýkací rozkaz.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že ačkoli byl rozhodnutím Okresního ředitelství policejního sboru, Okresním dopravním inspektorátem v P. ze dne 29. 2. 2000, č. ORP – 13 – 45/DI – 2000, které nabylo právní moci v ten stejný den, postižen za přestupek, protože řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, za což mu byl uložen také zákaz činnosti řídit motorová vozidla všech druhů na dobu 12 měsíců:
1a) dne 16. 3. 2000 v 00:20 hod. potom, co požil alkoholické nápoje a měl v krvi 1,1 promile alkoholu, řídil bez řidičského průkazu po ulici P. v B., okres P, osobní motorové vozidlo zn. Škoda 100,
1b) dne 11. 4. 2000 v 8:30 hod. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 100, v P. po B. cestě,
1c) dne 11. 4. 2000 v 10:30 hod. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 100, v P. u benzínové stanice S.,
2a) dne 22. 4. 2000 v 03:30 hod. potom, co požil alkoholické nápoje a měl v krvi 1,58 promile alkoholu, řídil bez řidičského průkazu po cestě směrem z obce L. do města N., okres P., osobní motorové vozidlo zn. Škoda 100,
2b) dne 25. 4. 2000 v 05:50 hod. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 100, v O., okres P.,
3) dne 22. 6. 2000 v 15:30 hod. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 100, v P. na ulici Š.,
4) ačkoli mu byl rozhodnutím Okresního ředitelství policejního sboru, Okresním dopravním inspektorátem v P. ze dne 31. 7. 2000, č. ORP – 13 – 249/DI – 2000, které nabylo právní moci téhož dne, uložen také zákaz činnosti řídit motorová vozidla všech druhů na dobu 12 měsíců, dne 7. 9. 2000 v 17:51 hod. na ulici M. v P. řídil bez řidičského průkazu osobní motorové vozidlo zn. Škoda 100.
Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky a dospěl k následujícímu závěru.
Ačkoli Ministerstvem spravedlnosti Slovenské republiky je žádáno o povolení průvozu jmenovaného ve smyslu čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání, přílohou žádosti je vedle mezinárodního zatýkacího rozkazu též evropský zatýkací rozkaz. Také Ministerstvem spravedlnosti České republiky byla Nejvyššímu soudu předmětná věc předložena „k zajištění postupu podle §422 tr. ř.“, tedy postupu v rámci zvláštních ustanovení pro předávání osob mezi členskými státy Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu (hlava 25, oddíl třetí, §§403-422 tr. ř.). Nejvyšší soud však ve smyslu citovaného zvláštního ustanovení rozhodnout nemohl, neboť je vázán dikcí čl. II odst. 2 zák. č. 539/2004 Sb., podle něhož se ustanovení oddílu třetího hlavy dvacáté páté tr. ř. nepoužijí pro trestné činy spáchané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. 1. 11. 2004). V těchto případech se postupuje podle ustanovení oddílu druhého hlavy 25 tr. ř., ve znění tohoto zákona. Nadto Česká republika do rozhodnutí Nejvyššího soudu neučinila prohlášení ve smyslu čl. 28 odst. 3 Evropské úmluvy o vydávání, jímž by pro situace upravené ustanoveními hlavy 25, oddílu třetího tr. ř. vyloučila působnost této úmluvy, pročež má i v těchto případech aplikace Evropské úmluvy o vydávání, v důsledku působnosti čl. 10 Ústavy ČR, přednost před zákonem. I když pak ustanovení §423 tr. ř., doplňující právní úpravu průvozů podle mezinárodních smluv, není součástí oddílu druhého hlavy 25 tr. ř., nýbrž oddílu čtvrtého, Nejvyšší soud v jeho aplikaci neshledává žádný problém, neboť tento oddíl je v podstatě pouze doplněním právní úpravy postupů stanovených v oddílu druhém.
Nejvyšší soud tedy postupoval při projednání a rozhodnutí žádosti podle ustanovení podle §423 tr. ř., čl. 30 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech a čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání.
Z hlediska splnění právních podmínek uvedených mezinárodních smluv pakt zjistil, že v posuzovaném případě jde o vydání k trestnímu stíhání pro trestnou činnost, která z hlediska právních řádů Slovenské republiky i České republiky splňuje podmínky pro povolení průvozu ve smyslu čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání, ve znění výhrady České republiky. Trestní stíhání není promlčeno podle právního řádu Slovenské republiky ani podle právního řádu České republiky. Osoba, o jejíž vydání jde, není občanem České republiky.
Jelikož nebyly zjištěny žádné právní překážky, které by bránily povolení průvozu obviněného R. B. za účelem trestního stíhání ve Slovenské republice, Nejvyšší soud České republiky žádosti Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky vyhověl. Zároveň rozhodl o nutném opatření omezujícím osobní svobodu vydávané osoby v době průvozu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch