ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.18.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 18/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. S., roz. U., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 201 Ls 154 Js 042434/00, a to pro trestný čin výdělečného a organizovaného převádění cizinců v šesti případech podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, §53, §69, §69a, §69b německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců a trestu zákazu řízení motorových vozidel ve Spolkové republice Německo na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 201 Ls 154 Js 042434/00, jenž nabyl právní moci dne 28. 11. 2001, byl T. S. uznán vinným trestným činem výdělečného a organizovaného převádění cizinců v šesti případech podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, §53, §69, §69a, §69b německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu tím, že jako člen organizace se sídlem v Ú. n. L., která organizovala za odměnu přicestování státních příslušníků, kteří, jak obviněný věděl, resp. musel vědět, nedisponovali potřebným povolením k pobytu pro Spolkovou republiku Německo, v době od 6. 6. 2000 do 5. 10. 2000 v šesti případech převezl nebo se chtěl pokusit převézt dále do vnitrozemí nejméně 20 cizích státních příslušníků převážně turecké, indické a srílanské národnosti, kteří předtím přešli nelegálně přes zelenou hranici v oblasti B. na území Spolkové republiky Německo, a za tím účelem si v pěti případech pronajal vozy z autopůjčovny \"A.\" nebo \"E.\" v D. a docílil tak blíže neznámou peněžní výhodu nebo si ji alespoň nechal přislíbit.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců a trestu zákazu řízení motorových vozidel ve Spolkové republice Německo na dobu jednoho roku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. T. S. se pro finanční prospěch podílel opakovaně na ilegální organizované přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné podobě. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík