ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.19.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 19/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. února 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. K., rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 5. 7. 2001, sp. zn. 10 Ds 110 Js 1218/01, a to pro trestné činy převádění cizinců a úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 5. 7. 2001, sp. zn. 10 Ds 110 Js 1218/01, jenž nabyl právní moci dne 6. 7. 2001, byl K. K. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců a úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že na základě pokynu osoby organizující ilegální převádění cizinců, dne 26. 1. 2001 převzal do jím řízeného transporteru zn. Peugeot, české státní poznávací značky DCA 74-32, na smluveném místě na německém území, v oblasti Š./T., celkem 21 arménských státních příslušníků, převedených předtím pěším převaděčem přes „zelenou hranici“ z České republiky na území Spolkové republiky Německo, s tím, že je přepraví do B. Při následné jízdě byl okolo 9.30 hod. v obci P. zajištěn policejními orgány. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území spolkové republiky Německo, a že mu bylo rozsudkem Okresního soudu v Königs-Wusterhausen ze dne 22. 1. 2001 pravomocně odňato řidičské oprávnění a tudíž má na území Spolkové republiky Německo zakázáno řídit motorová vozidla.
Dne 15. 1. 2004 pod sp. zn. 1767/2003-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák. a nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. K. se jednak podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu, jednak mařil výkon soudního rozhodnutí tím, že nerespektoval jemu uložený zákaz činnosti. V případě převádění jde o nebezpečnou a v současné době velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Současně porušil zájem na nerušeném výkonu úředních rozhodnutí. Závažnost činu (skutku) je dále podstatnou měrou zvyšována okolnostmi spočívajícími v osobě odsouzeného, podávajícími se jednak z posuzovaného rozhodnutí německého soudu a jednak z opisu z evidence Rejstříku trestů, vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem. Odsouzený se totiž dopustil uvedené trestné činnosti pouhé čtyři dny poté co byl ve Spolkové republice Německo odsouzen pro trestnou činnost stejného charakteru k podmíněnému trestu odnětí svobody, a současně ve zkušební době podmíněného odsouzení v České republice. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch