ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.2.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 2/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky
1. V. T., 2. P. F., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. 201 Ls 142 Js 16650/95, a to pro trestný čin společného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, §3, §58 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53, §54 německého trestního zákona, v případě P. F. navíc ještě podle §92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce u V. T. a k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců u P. F., a
3. F. M., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. 201 Ls 142 Js 16650/95, a to pro trestný čin společného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6 §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, §3, §58 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53, §54 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a jednoho měsíce a rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 1997, sp. zn. 214 Cs 146 Js 6928/97, a to pro trestný čin přechovávání společně s falšováním listiny podle §259 odst. 1, §25 odst. 2, §267 odst. 1, §53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. 201 Ls 142 Js 16650/95, jenž nabyl právní moci dne 8. 1. 1996, byli V. T. a P. F. a F. M. uznáni vinnými trestným činem společného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, §3, §58 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53, §54 německého trestního zákona, v případě P. F. a F. M. navíc ještě podle §92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili v podstatě tím, že pro jistou převaděčskou skupinu v době od března 1995 do 12. dubna 1995 P. F. a F. M. ve čtyřech případech a V. T. ve třech případech přepravili nebo se pokusili přepravit přes zelenou hranici z území České republiky na území Spolkové republiky Německo mimo povolené hraničí přechody celkem třicet sedm cizinců jugoslávské a makedonské národnosti bez platných vstupních dokladů a za to obdrželi každý finanční odměnu v celkové výši 10 000,- až 20.000,-Kč.
Za tento trestný čin byl V. T. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce, P. F. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a F. M. k trestu odnětí svobody ve výši dvou let a jednoho měsíce.
Dalším rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 1997, sp. zn. 214 Cs 146 Js 6298/97, jenž nabyl právní moci dne 13. 5. 1997, byl F. M. uznán vinným trestným činem přechovávání společně s falšováním listiny podle §259 odst. 1, §25 odst. 2, §267 odst. 1, §53 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že v noci ze dne 30. 1. 1997 na 31. 1. 1997 převzal cca 10 kilometrů před L. osobní automobil Chrysler, státní poznávací značky MTL - N 168, poškozeného B., které mělo časovou hodnotu cca 35.000 DM, přičemž si byl vědom, že toto vozidlo bylo bezprostředně předtím odcizeno a jel s tímto vozidlem směrem k české hranici, kde měl vozidlo předat v Ú. n. L. další osobě a za to obdržet peněžní částku 1.000,- DM, avšak byl v 5.45 hodin dne 31. 1. 1997 zadržen v oblasti R./O. Při kontrole totožnosti předložil obžalovaný úředníkům ochrany hranic český cestovní pas vystavený na jméno \" M. Š.\" , který byl zfalšován výměnou fotografie, který mu byl předán třetí osobou a jímž chtěl oklamat o své skutečné totožnosti.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a v případě F. M. též trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. T., P. F. a F. M. se pro finanční prospěch ve více případech podíleli na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. F. M. se navíc podílel i na majetkové trestné činnosti, kterou byla způsobená poměrně vysoká škoda. Pokud jde o druh trestu, byl každému z nich uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík