ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.24.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 24/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky P. Ž. a M. Ž. rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 5 Ds 951 Js 8786/00, a to pro trestný čin převádění cizinců ve skupině podle §92 odst. 1 č. 1, 2 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §3 odst. 1, §4 odst. 1, §39 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců u P. Ž. a v trvání jednoho roku a šesti měsíců u M. Ž.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 5 Ds 951 Js 8786/00, jenž nabyl právní moci dne 6. 9. 2000 byli P. Ž. a M. Ž. uznáni vinnými trestným činem převádění cizinců ve skupině podle §92 odst. 1 č. 1, 2 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §3 odst. 1, §4 odst. 1, §39 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustili tím, že na základě dohodnutého plánu, vzali oba obvinění v noci ze dne 20. 4. 2000 na 21. 4. 2000, kolem půlnoci, ještě na českém státním území v oblasti města Š. 22 cizích státních příslušníků turecké, kurdské a afgánské národnosti, kteří všichni podléhali vízové povinnosti a neměli potřebná povolení pro pobyt ve Spolkové republice Německo, o čemž oba obžalovaní věděli, do pro tento účel pronajatého osobního vozu Citroen Jumper 230, české SPZ ABB 00-02 a na základě dalších pokynů spolupachatelů přejeli s nimi přibližně ve 4.07 hodin přes česko - německou hranici v blízkosti hraničního označení III/27/14 mezi obcemi N. - S. a O. v oblasti, kde se nacházel u O. kamenolom. Asi ve 4. 25 hodin v pohraničním prostoru na pohraniční silnici při jízdě do vnitrozemí byl vůz řízený M. Ž. zastaven orgány Spolkové ochrany hranic S. V případě úspěšného provedení akce měli slíben majetkový prospěch ve výši 300,-DM.
Za tento trestný čin byl P. Ž. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a M. Ž. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. Ž. a M. Ž. se pro finanční prospěch podíleli na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl každému z nich uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík