ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.27.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 27/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. P., rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 1 Ls 148 Js 9667/01, a to pro trestný čin společného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 1 Ls 148 Js 9667/01, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl P. P. uznán vinným trestným činem společného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se společně se spoluodsouzeným M., na základě předchozí domluvy s dalšími blíže nezjištěnými osobami, pokusili přepravit z České republiky na území Spolkové republiky Německo celkem 47 cizích státních příslušníků, o nichž věděli, že nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Odsouzení nejprve do nákladního vozidla české státní poznávací značky CBA 88-50 (tahač) a CBP 35-01 (návěs) nechali naložit palety s nákladem, který řádně proclili, následně pak, v noci na 14. 2. 2001, v oblasti T., po přizpůsobení provazu celní závěrky umístili do návěsu přepravované cizince. Byli si přitom vědomi toho, že osoby budou v ohrožení života, neboť v návěsu nebylo žádné zařízení vhodné k sezení nebo přidržování. Poté okolo 01.40 hod. přijeli k celnímu odbavení na hraničním přechodu A., kde byly při kontrole osoby na ložné ploše zjištěny. Za podíl na činu jim byla přislíbena převaděčská odměna v nezjištěné výši.
Dne 16. 1. 2004 pod sp. zn. 2927/2003-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. P. se pro finanční prospěch významným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě velmi vysokého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. V rámci závažnosti činu je třeba přihlédnout též ke způsobu přepravy osob a z něj pro ně vyplývajícího nebezpečí. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch