ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.280.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 280/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky I. J. a M. J., rozsudkem Zemského soudu v Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 8. 1. 1996, sp. zn. 3 Kls 142 Js 34661/95, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §22, §23, §25 odst. 2, §49 odst. 1, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 8. 1. 1996, sp. zn. 3 Kls 142 Js 34661/95, jenž nabyl právní moci dne 17. 1. 1996, byli I. J. a M. J. uznáni vinnými trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §22, §23, §25 odst. 2, §49 odst. 1, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byli oba odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání tří let a čtyř měsíců.
Uvedené trestné činnosti se jmenovaní podle skutkových zjištění soudu dopustili tím, že na podzim roku 1994 se seznámili s dvěma blíže neztotožněnými muži, pocházejícími z B. („B.“), kteří jim nabídli možnost v budoucnu si vydělat peníze přepravou cizinců bez povolení k pobytu z České republiky přes „zelenou hranici“ do Německa, což oba jmenovaní využili, začlenili se do balkánské převaděčské skupiny, podle pokynů „třetího B.“ si prohlédli převaděčskou cestu a následně v měsících únoru až srpnu roku 1995 postupně v celkem deseti případech převedli celkem 45 jugoslávských, arabských, indických a ruských státních příslušníků, a to tak, že
1. v blíže nezjištěné době kolem 24. 2. 1995 z pověření „čtvrtého B.“ za 250 DM převedli v oblasti obce J. z České republiky do Německa dva Jugoslávce a poté je vozidlem zavezli směrem na B.,
2. dne 3. 3. 1995 z pověření „čtvrtého B.“ za 250 DM převedli v oblasti obce J. z České republiky do Německa další dva Jugoslávce, které poté vozidlem zavezli k D.,
3. dne 11. 3. 1995 z pověření „čtvrtého A.“ za 500 DM převzali v penzionu K. v J. tři Jugoslávce, převedli je v oblasti obce J. z České republiky do Německa a poté je vozidlem na jejich přání dopravili do F., za což od nich obdrželi navíc 200 DM,
4. dne 15. 3. 1995 se z pověření „čtvrtého B.“ pokusili převést v oblasti obce J. z České republiky do Německa šest Jugoslávců, na „zelené hranici“ však zaregistrovali několik vozidel, která jim připadala podezřelá, a proto převaděčskou akci přerušili a s jedním z Jugoslávců se vrátili, aniž by věděli co dále podnikli zbylí Jugoslávci z převáděné skupiny,
5. dne 26 .5. 1995 se na žádost blíže neztotožněného L. pokusil I. J. převést v oblasti obce J. z České republiky do Německa čtyři Jugoslávce, avšak dříve než tak mohl učinit, byl ještě na českém území zadržen policií,
6. dne 23. 6. 1995 na základě objednávky blíže neztotožněného V. patřícího ke skupině „B.“ za 8.000,- Kč převedli v oblasti obce J. z České republiky do Německa devět Arabů, které pak dále do německého vnitrozemí přepravili dva neznámí řidiči,
7. dne 26. 6. 1995 z pověření téhož V. za 100 USD převedli v oblasti obce J. z České republiky do Německa čtyři Indy, které poté vozidlem dále do vnitrozemí zavezl neztotožněný řidič,
8. dne 29. 6. 1995 se z pověření V. za 200 DM pokusili převést v oblasti obce J. z České republiky do Německa další čtyři Indy, poblíž „zelené hranice“ však zaregistrovali osoby, o nichž nevěděli, zda se jedná o pašeráky nebo celníky, a proto převaděčskou akci přerušili a s Indy se vrátili do J.,
9. dne 1. 7. 1995 z pověření V. za příslib 200 DM převedli v oblasti obce J. z České republiky do Německa čtyři Rusy, s nimiž poté blíže neztotožněný řidič odjel směrem do vnitrozemí, ale do České republiky se již nevrátil, takže organizátoři celé akce z „balkánské skupiny“ dospěli k závěru, že byl i s převáděnými Rusy zadržen a přislíbenou odměnu nevyplatili,
10. v noci z 1.8.1995 na 2.8.1995 na objednávku V. za příslib 4.000,- Kč převedli v oblasti obce J. z České republiky do Německa sedm Indů, avšak při jízdě do německého vnitrozemí byli i s nimi v obci Ö. u B. zadrženi Spolkovou ostrahou hranic.
Dne 11. 12. 2003 pod sp. zn. 2471,2472/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že oba odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týkají skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. I. J. a M. J. se pro finanční prospěch významným způsobem podíleli na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl odsouzeným uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář