Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.01.2004, sp. zn. 11 Tcu 282/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.282.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.282.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 282/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K ., rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 15. 9. 2000, sp. zn. 3 Ds 954 Js 10748/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a pro trestný čin úmyslné jízdy motorovým vozidlem bez řidičského oprávnění podle §21 odst. 1 č. 1 zákona o silniční dopravě Spolkové republiky Německo a §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 15. 9. 2000, sp. zn. 3 Ds 954 Js 10748/00, jenž nabyl právní moci dne 15. 9. 2000, byl M. K. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a trestným činem úmyslné jízdy motorovým vozidlem bez řidičského oprávnění podle §21 odst. 1 č. 1 zákona o silniční dopravě Spolkové republiky Německo a §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že na základě předchozí domluvy s jedním blíže neztotožněným českým státním příslušníkem a čtyřmi neznámými Vietnamci byl v noci z 21. na 22. 5. 2000 přepraven do D., kde u letiště převzal vozidlo značky Daimler-Chrysler a podle objednávky do něj poblíž státní hranice mezi Českou republikou a Německem u obce E. naložil 34 afghánských uprchlíků bez povolení k pobytu v Německu a během cesty s nimi do B. byl u K. zadržen hlídkou Spolkové ostrahy hranic. Za svůj podíl na přepravě osob mu byla přislíbena odměna ve výši 4.000,- DM. Dne 11. 12. 2003 pod sp. zn. 2453/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a českého trestního zákona korespondující trestnému činu převádění cizinců podle §92a odst. 1 německého cizineckého zákona, oproti tomu jízda motorovým vozidlem bez řidičského oprávnění naplňující ve Spolkové republice Německo skutkovou podstatu trestného činu podle §21 odst. 1 německého zákona o silniční dopravě zakládá v České republice pouze skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22 zákona o přestupcích). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. M. K. se pro finanční prospěch významným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. ledna 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík Vyhotovil: JUDr. Alexander Sotolář

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/22/2004
Spisová značka:11 Tcu 282/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.282.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20