ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.36.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 36/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. února 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. L., rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. 2 Ds 5 Js 5144/98, a to pro trestný čin pašeráckého převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, §73 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. 2 Ds 5 Js 5144/98, jenž nabyl právní moci dne 24. 11. 1998, byl P. L. uznán vinným trestným činem pašeráckého převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, §73 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu tím, že dne 15. 4. 1998 jel po předchozí domluvě a přípravě zapůjčeným vozidlem české SPZ KHV 51-53 se sedmnácti cizinci, kteří byli v nákladovém prostoru tohoto vozu, a o nichž věděl, že nemají nezbytná povolení k pobytu v Německu, do Ch. a odtud v okolí obce P. v časných ranních hodinách po objetí oficiálních hraničních kontrolních míst ilegálně přes hranici do Spolkové republiky Německo, aby pak cizince dále převezl do blízkosti města B. Byl však s nimi kolem 2.30 hodin na začátku obce W. zadržen. Za to mu byla přislíbena převaděčská odměna ve výši 5.000,- Kč a 3.000,- Kč na benzín. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. L. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík