ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.40.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 40/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana ve veřejném zasedání konaném dne 17. února 2004 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku soudu Ruské federace a rozhodl takto:
Podle §384a odst. 1 tr. ř., v trestní věci odsouzeného P. P., státního občana České republiky, se u z n á v á na území České republiky rozsudek Golovinského obvodního soudu města Moskvy, Ruská federace, ze dne 14. 7. 2003.
Odůvodnění:
Rozsudkem Golovinského obvodního soudu města Moskvy, Ruská federace, ze dne 14. 7. 2003, byl P. P. uznán vinným trestným činem podle §188 odst. 2 a §228 odst. 1 trestního zákona Ruské federace. Za tyto trestné činy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců a ochranné léčení - ambulantní ochranný dohled a léčení narkomanie u psychiatra. Uvedené trestné činnosti se dopustil podle zjištění cizozemského soudu tím, že se dne 25. 4. 2003, přibližně ve 14 hodin 30 minut, po příletu linkou č. 536 z D. (Indie), při celní kontrole na moskevském mezinárodním letišti Š. 2 úmyslně, za účelem nelegálního převozu přes celní hranici Ruské federace, neuvedl v celním prohlášení, nepřiznal při ústním dotázání a nepředložil k celní kontrole drogu – hašiš o váze 0,954g, kterou skryl v kosmetické taštičce, která byla objevena pracovníkem při provádění celní kontroly. Dále pak v nezjištěné době a místě, u nezjištěné osoby nelegálně a bez úmyslu prodeje získal drogu – hašiš o váze 0,954g, tj. ve větším než malém množství, kterou nelegálně, nikoliv za účelem prodeje, přechovával u sebe v kosmetické taštičce až do okamžiku jejího odhalení a konfiskace pracovníky celnice dne 25. 4. 2003, přibližně ve 14 hodin 30 minut na moskevském mezinárodním letišti Š. 2. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 29. 7. 2003.
Podle potvrzení příslušných státních orgánů Ruské federace odsouzený P. P. v současné době vykonává trest odnětí svobody v nápravném zařízení ŽK-385/19 s tím, že ke dni 21. 11. 2003 mu zbývá do konce výkonu trestu jeden rok a tři dny (konec výkonu trestu tedy připadá na 24. 11. 2004).
Ministerstvo spravedlnosti Ruské federace požádalo na základě Úmluvy o předávání odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu ve státě, jehož jsou státními občany, ze dne 19. 5. 1978 (uveřejněna pod č. 123/1980 Sb. – dále jen „Úmluva“) o posouzení, zda Česká republika převezme výkon trestu odnětí svobody u odsouzeného P. P. na základě výše citovaného rozsudku.
P. P. v prohlášení ze dne 15. 7. 2003 adresovaném Ministerstvu spravedlnosti České republiky požádal o předání k výkonu výše uvedeného trestu do České republiky.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky proto předložilo dne 21. 1. 2004 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle §384a odst. 1 tr. ř. rozsudek citovaný ve výroku tohoto rozhodnutí uznal na území České republiky.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že zákonné i smluvní podmínky (srov. zejména čl. 2, 4 a 5 citované Úmluvy) pro uznání předmětného rozsudku soudu Ruské federace jsou v této věci splněny.
P. P. je podle sdělení Úřadu městské části P. ze dne 18. 8. 2003, občanem České republiky, který sám rovněž požádal o předání k výkonu zbytku cizozemským soudem uloženého trestu do České republiky. Přitom pravomocné odsouzení se týká trestné činnosti, která vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák.). Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody dosud nebyl zcela vykonán.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání výše označeného cizozemského rozsudku vyhovuje.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík