ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.56.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 56/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. března 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky H. Ch., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 8. 1999, sp. zn. 212 Ds 148 Js 034071/99, a to pro trestný čin nelegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. I č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §74 odst. 1, odst. 2 č. 1 a 2 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 8. 1999, sp. zn. 212 Ds 148 Js 034071/99, jenž nabyl právní moci dne 26. 10. 1999, byla H. Ch. uznána vinnou trestným činem nelegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. I č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §74 odst. 1, odst. 2 č. 1 a 2 německého trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se obviněná dopustila podle zjištění soudu tím, že v roli motorizovaného převaděče přijela dne 15. 6. 1999 kolem 6.45 hodin na předem dohodnuté místo a převzala do osobního vozu značky Nissan, české SPZ ULH 98 - 02, čtyři z osmi čínských státních příslušníků, kteří měli být nezákonně převedeni přes česko - německou hranici v oblasti O./B., v místě kde se přejímaly nezákonně převedené osoby, přičemž věděla, že cizinci nemají doklady požadované ke vstupu do Spolkové republiky Německo. Zbylé čtyři cizince převzala do svého vozu další osoba a spolu s vozem H. Ch. vyrazili do vnitrozemí Spolkové republiky Německo, směrem na D. avšak narazili na kontrolu ze strany Spolkové ochrany hranic, které se pokusili uniknout, ale byli v 6.48 hodin zadrženi v B., v obci M. Odměnou za tuto jízdu jí byla přislíbena částka ve výši 1 600,-DM a navíc 300,- NLG v případě dopravení cizinců až do R., neboť cílovým místem bylo Nizozemí.
Za tento trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. H. Ch. se pro finanční prospěch podílela společně s další osobou na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu, přičemž je nutno přihlédnout k podílu její účasti na převážení ve funkci řidičky vozidla a k úmyslu převážet uvedené osoby přes vícero státních hranic. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již nikoliv zanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík