ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.63.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 63/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. dubna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. P. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 3. 7. 2000, sp. zn. 201 Ds 148 Js 023199/00 218, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. 12 Ns 148 Js 23199/00, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 3. 7. 2000, sp. zn. 201 Ds 148 Js 023199/00 218, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. 12 Ns 148 Js 23199/00, jenž nabyl právní moci dne 19. 7. 2001, byl M. P. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po dohodě s dalšími členy převaděčské skupiny v noci na 14. 4. 2000 jako pěší převaděč převedl z České republiky přes „zelenou hranici“ v blízkosti C. na území Spolkové republiky Německo 30 srílanských státních příslušníků, které okolo 04.00 hod. dovedl na předem smluvené místo v oblasti S. k předání motorizovaným převaděčům, za účelem jejich další přepravy do vnitrozemí. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 500 DM.
Dne 22. 3. 2004 pod sp. zn. 1690/2003-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. P. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zde podstatnou měrou zvyšována také okolností spočívající v osobě pachatele, podávající se v předmětných rozhodnutích německých soudů, a to, že již byl ve Spolkové republice Německo pro trestnou činnost totožného charakteru v nedávné minulosti trestán. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch