ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.68.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 68/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. dubna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M., dříve L., roz. B., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 603 Hv 24/03z, a to pro trestný čin závažné krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 2, §129 Z 1 a §130 třetí případ rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání tří roků.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 603 Hv 24/03z, jenž nabyl právní moci dne 16. 7. 2003, byl J. L., nyní M., roz. B., uznán vinným trestným činem závažné krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 2, §129 Z 1 a §130 třetí případ rakouského trestního zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v noci na 12. 6. 2003 společně s H. G. odcizil v obci E. jiným osobám movité předměty v celkové hodnotě 41.676,-€, a to H. H. různé šperky v hodnotě 41.120,-€ a hotovost 40,-€ a H. S. hotovost 516,-€, přičemž činu se dopustili vloupáním s úmyslem neoprávněně se přivlastněním těchto předmětů obohatit a opatřit si opakovaným pácháním takových trestných činů nepřetržitý příjem.
Za tento trestný čin mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. M. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil značnou škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost trestné činnosti J. M. je zvyšována i způsobem provedení činu a okolnostmi spočívajícími v osobě pachatele. Jak se podává z předmětného rozsudku, J. M. byl již v minulosti soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost a trestného činu se dopustil ve zkušební době, na kterou byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík