ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.72.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 72/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. dubna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 502 Hv 53/03x, a to pro trestný čin převaděčství podle §104 odst. 1, §105 odst. 1 č. 2 a odst. 2 rakouského cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 502 Hv 53/03x, jenž nabyl právní moci dne 18. 9. 2003, byl J. M. uznán vinným trestným činem převaděčství podle §104 odst. 1, §105 odst. 1 č. 2 a odst. 2 rakouského cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu tím, že přinejmenším dne 26. 3. 2000 v oblasti G., G. IX/21, katastr obce L./T., za vědomé a chtěné součinnosti s jednou dosud neznámou samostatně stíhanou osobou s úmyslem získat prospěch, výdělečně za odměnu 300,- DM za osobu, podpořil společné protiprávní vcestování 5 cizinců, kdy přivezl svým malým osobním vozidlem značky Citroen typu BX-Kombi, barva modrá, česká evidenční značka ZNE-1053, osoby M. H., G. H., I. N., M. A. a N. I. k rakouské hranici. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. M. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu, přičemž, jak vyplývá z předmětného rozsudku, byl pro trestnou činnost shodného charakteru krátce předtím odsouzen (rozsudek Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 14. 4. 1998, sp. zn. 12 E Vr 366/98, Hv 227/98). Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík