ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.77.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 77/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. května 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. T., rozsudkem Okresního soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. Ls 7 Js 7691/01, a to pro trestné činy převádění cizinců ve dvanácti případech, nedovoleného přicestování po vyhoštění, nedovoleného pobytu po vyhoštění a nedovoleného pobytu bez cestovního pasu, podle §92a odst. 1, č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 2, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, §58, §55, §39, §8 odst. 2 věty první, §4 odst. 1, §3 odst. 1 cizineckého zákona, §53, §52, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. Ls 7 Js 7691/01, jenž nabyl právní moci dne 19. 2. 2002, byl D. T. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců ve dvanácti případech, nedovoleného přicestování po vyhoštění, nedovoleného pobytu po vyhoštění a nedovoleného pobytu bez cestovního pasu, podle §92a odst. 1, č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 2, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, §58, §55, §39, §8 odst. 2 věty první, §4 odst. 1, §3 odst. 1 cizineckého zákona, §53, §52, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že
- společně s další osobou v blíže nezjištěné době mezi 8. a 9. 7. 2001 převedl přes zelenou hranici v oblasti turistické stezky v obvodu obce F., regionu B.-E./D., z České republiky na území Spolkové republiky Německo 12 cizích státních příslušníků. Okolo 03.15 hod. byl společně s převáděnými osobami zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 10.000 Kč.
- dne 25. 5. 2001 přicestoval mimo hraniční přechod v oblasti B.-E./D. do Spolkové republiky Německo a zdržoval se tam až do 14.45 hod. kdy byl v B.-E. kontrolován, a to přestože si byl vědom, že byl na základě nařízení Cizineckého úřadu města P. ze dne 15. 1. 2001 z území Spolkové republiky vyhoštěn a nedisponuje žádným zvláštním povolením k přicestování.
Dne 11. 5. 2004 pod sp. zn. 356/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. T. se jednak podílel za přislíbený finanční prospěch na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu a jednak sám vstoupil a zdržoval se na území jiného státu, ačkoli si byl vědom, že mu byl pobyt na území tohoto státu zakázán. Zejména v prvním případě jde o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nadto opakovaně mařil řádný výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že úmyslně nerespektoval rozhodnutí o zákazu pobytu. Závažnost činů je zde zvyšována také okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z předmětných rozsudků německého soudu, a to, že se trestného činu převádění cizinců dopustil nedlouho poté, co byl pro trestnou činnost obdobného charakteru ve Spolkové republice Německo již trestán. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch